Boudová: Budoucností je sdílení a opravování věcí
Machková: Kandidovat jsem nechtěla. Že jsem žena, je pro VŠE výhoda
Kadlecová: Vlků se nebojím, strach mám z nekompetentních lidí se zbraní
Kutnarová: Mrzí mě veřejné narážky, že ženy naplňuje jen vaření a uklízení
Havránková: Mezinárodní stopu má dnes téměř každý případ
Gomba: Pomáhat dětem téměř vylučuje mít vlastní. Je to paradox
Chatardová: Slýchám, že jsme malý stát a ničeho nedosáhneme
Jiřičná: Nechápu, jak se někomu může líbit socialistická architektura
Brixi: Do rovnoprávnosti je potřeba zapojit i muže
Kolínská: Je potřeba, aby se emancipovali i muži a přijali otcovskou roli
Hrdličková: Byla jsem zjevením, justice je stále „pánský klub“
Vondrová: Představa, že špičkový odborník z praxe půjde učit, je mylná
Nerudová: Stereotypy nejde bořit silou, snažím se být ženám inspirací
Havlíčková: Děti jsou můj největší životní projekt
Cenigová: Tři dny se učila zavazovat tkaničky. Teď má úspěšný podnik
Kijonková: Vždy se můžeme odrazit ode dna, je to pouze na nás
Bradáčová: Práce není jediné životní štěstí. Dejme ženám příležitost