• 15/08/2022
  • Podle wizewebsite
  • 491 Pohledy

Krmí dítě podle tabulek, kritizovala rodiče náhradní manželka<

Jenomže zatímco Bára (27) má jedno dítě, Markéta (25), která přijela z Železné Rudy, se stará o pět dětí (dvě si do vztahu přivedl její partner Josef, jedno ona a dvě mají spolu) a má vlastní zkušenosti a hlavu. „Je to tu jak na vojně, všechno na minuty nalajnované,“ zjistila hned při čtení manuálu.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Manžel Báry Milan (29), který pracuje jako automechanik, si vzal pro jistotu na celých deset dní dovolenou a dohlížel, jestli nová žena dělá všechno tak, jak Bára nastavila, takže oba dospělí kmitali celé dny kolem jedné holčičky, což pochopitelně začalo Markétě jít na nervy.

Vařit Leontýnce musela přesně podle receptů přiložených k manuálu, suroviny musely být jen bio a Bára je nachystala již odvážené do mrazáku. „Mně malej v roce zbaštil, co mu chutnalo a neřešila jsem nějaké bio. Když má dítě hlad, tak mu dám najíst, a ne že mu dám 200 gramů něčeho a pak smůla,“ kroutila nesouhlasně hlavou.

Ať jí to, co jí chutná!

Na druhou stranu měla Markéta v Táboře s jedním dítětem oproti Železné Rudě pohodu. Milan se staral o dceru, jakmile zaplakala, už ji choval. Protože se natáčelo před Vánoci, pustila se Markéta do pečení cukroví. „Dělám, co mě baví. Doma taky peču, ale nemám na to takový klid a tady si to užívám. Jsem deset dní na dovolené. Odpočívám,“ pochvalovala si.

Společně s Milanem prožívali špatně naladěnou Leontýnku, které se klubal zub, plakala a nechtěla jíst. Starostlivý Milan byl hodně nervózní a dceru prakticky nepustil z náruče.

„U prvního dítěte jsem zoubky taky tak prožívala. Teď už se s tím tak nes...,“ komentovala situaci trojnásobná maminka. „Malá si pískne a maminka a tatínek hned přiletí a budou ji chovat. Táta se sám ani nenají a věčně chová svou malinkou princeznu. A když ne, furt je řev. Ale děláte si to vy, že jí furt taháte a nenecháte chvíli brečet,“ vysvětlila Milanovi.

Víc než to ji však trápilo, co se asi odehrává u nich doma. „Pepa má výbušnou povahu, doufám, že nebude muset na Barču zvýšit hlas,“ svěřila se Mílovi. „Třeba když ráno nejsou vyprané montérky, nebo nemá co na sebe a já ještě ležím v posteli, jen slyším sprostá slova,“ líčila s úsměvem a Milan zadoufal, že ho třeba Barča změní. „Ani já ho za pět let nezměnila,“ nevěřila Markéta v něco, co by se podle ní podobalo zázraku.

„Když my se hádáme, tak já jsem klidnej,“ popsal Míla, jak to funguje v jejich rodině. „Buď odejdu, nebo si sednu a sedím,“ přiznal a Markéta ho hned měla za podpantofláka, který je „neslanej, nemastnej, opak mého manžela“.

I když se Markéta snažila Milana přesvědčit, že v jednom roce už dcera může jíst leccos, tatínek Leontýnky neustoupil. „Proč se neřídíte tím, že je nejlepší to, co dítě chce? Když vidím, že jí to chutná, dám jí to a vidím, že se nají s radostí a ne jí dávat kaše a rozmačkané pí...,“ nechápala a úvahu uzavřela tím, že tabulky jsou tu podle rodičů asi to nejlepší.

Když pak v nestřežené chvíli nabídla Leontýnce svůj chleba s pomazánkovým máslem a šunkou, Milanovi to neušlo a vložil se do toho: „Bude jíst to, co jí dáváme my. Myslím, že na chleba s pomazánkovým máslem a salámem je malá.“

Ve druhé polovině svého pobytu v novém domově si Markéta přála neuspávat malou v kočárku, jak je tu zvykem, ale v postýlce. Prosadila si, že jednou jí udělá rozmixovanou nekořeněnou polévku a Milana požádala, aby jí alespoň jednou nechal pár hodin s malou samotnou a odešel.

Krmí dítě podle tabulek, kritizovala rodiče náhradní manželka

„Míla nezklamal a všechno mi odkýval. Nechci říkat, že je ňouma, ale je takový,“ popsala svého náhradního manžela do kamery. Zkusila uspávání v postýlce, ale nevydržela a po chvíli ji dala opět do kočárku. „Kdyby byla moje, pustím si hudbu a nechám ji řvát,“ vysvětlila a svou desetidenní misi zhodnotila: „Miluji svou rodinu, nemohla bych být s tak nevýrazným člověkem, jako je Míla.“

Milan se přiznal, že strašně moc Barču miluje a už jí chce mít doma. „A nikam jí už na delší dobu nepustím.“

Chybí mi tuluxus

V Železné Rudě, kde má Josef (39) s Markétou pronajatý penzion, čekal spořádanou Báru naopak hukot. Náhradní manžel trávil celé dny v práci a Bára měla spolu se strejdou Mírou, který s rodinou v domě žije, na starost domácnost i pět kluků: Pepu (8), Petra (8), Adama (6), Radka (4) a Pavla (3).

I když si na začátku sepsala itinerář všechno, co všechno je třeba dělat, děti fungovaly spíš jak pytel blech. Její plány křížil jeden zádrhel za druhým a působení v nové domácnosti se už po pár dnech scvrklo na chaos, uprostřed něhož Bára tvrdila: „Už to tu nějak vydržím.“

Bojovala za to, aby kluci trávili méně času s mobilními telefony, aby nehráli na počítači surové hry, neprali se, nešermovali proti sobě kuchyňskými noži. Když s nimi vyrazila ven, jen je neustále napomínala a zakazovala ze strachu, aby se některému něco nestalo a byla za pár minut vyřízená.

Nespokojená byla i s domácími přístroji. „Doma jednou za týden přejedu dům vysavačem, jinak pustím robota,“ srovnávala podmínky v Táboře a tady. „Chybí mi tu pořádný vysavač, sušička na prádlo, mám i různé roboty, mixéry a vůbec špičkové vybavení domácnosti. Chybí mi ten luxus,“ svěřila se a dodala, že nevydělávají sice žádné velké peníze, ale umí si je rozvrhnout tak, aby se měli dobře. „Máme všechno, co chceme a hlavně kvalitní jídlo,“ mluvila i za svého manžel.

I když se snažila, její kuchyně náhradnímu manželovi nechutnala. „Špek určitě není superpotravina, ale když ho tam chtěl, tak ho tam má,“ snažila se, ale Josef si rizoto, které připravila, dokonce vyfotil a jako odstrašující hrůzu vystavil na sociální sítě.

Navíc se dozvěděla, že malý Pepa je alergický na kukuřici. „Když jdu do Výměny manželek a děti mají nějakou alergii, tak to napíšu do manuálu!“ rozčilovala se a šla mu k obědu namazat rohlík. „Proč to tu tedy vařím?“ Přemýšlela nahlas a osmiletý Pepa jí odpověděl: „Můžete se jít vyspat.“

Úleva nepřišla ani večer, kdy se Josef vrátil z práce. Na kluky jen křičel, když hned neposlechli, zuřil. „Tři roky ti jsou a vůbec se s tebou nebudu handrkovat,“ rozčílil se na nejmladšího a táhl ho za ruku pryč.

Bára byla původně rozhodnutá, že se k ničemu doma nebude vyjadřovat, ale její pohár trpělivost nakonec přetekl: „To není vůbec život, to je otročina. Připadám si tu jak nedoceněná a blbě placená služka. Končím se zamlčováním. Všechno nádobí je tu mastný, prádlo špinavý. Zvedá se mi z toho žaludek a už jsem se i pozvracela. Každý tady do všeho mlátí, se vším hází, po všem leze...Pepča po mně vyšel s nožem. Je to normální? Myslím, že ne, už toho mám dost. Ale před Pepou nic říkat raději nebudu, vidím, že je to výbušný člověk,“ svěřila se televizním divákům a dodala, že jak to řekla nahlas, ulevilo se jí.

Jenomže když se ten den Josef vrátil z práce, napětí povolilo a pohádali se: „Nikdo na mě nebude řvát, ani zvyšovat hlas, šermovala Bára ukazováčkem proti Josefovi a kosa padla na kámen. „Neukazuj na mě prstem a jestli chceš trucovat, tak běž dolů, já teď přišel z práce a nejsem zvědavej, aby mi někdo hrozil prstem.“

„Já ti tady nebudu dělat služku,“ nedala se Bára. „Prádlo jsi mi nevyprala, to mi vypral Míra a jedl jsem jednou, takže ještě něco mi chceš?“ Hádka se stupňovala. „Támhle máš udělanou polívku, upečený štrůdl a uvařené rizoto,“ snažila se náhradní manželka, ale to si naběhla.

„Rizoto? Mám ti ukázat komentáře na Facebooku? Ani pes by to nežral..,“ už si nebral Pepa servítky, zatímco Bára se snažila obhájit. „Vařím od čtrnácti a umím to. Ale když to vyfotíš v té vaší špinavé míse, tak se nedivím, že se to lidem nelíbí.“

„Seber se a běž do pr...., buď tak hodná. Ve špinavé míse? Moje žena tady týden předtím drbala všechno nádobí, abys pak přišla a hrála si na něco, co nejsi?“ neměl Pepapo pracovní šichtě právě konstruktivní náladu.

Bára se nechtěla hádat. „Piš si, že domů nepojedu, já tady budu až do konce!“ Zaznělo téměř výhružně a na kamery dodala, že takovouhle hádku se svým manželem v životě neměla.

„Mám spíš v plánu to přežít, rezignace, protože vím, že tady s tím stejně nic neudělám,“ rozhodla se a tak to bylo. Ve druhé polovině pobytu si přála, aby si mohla zajet nakoupit do Německa s tím, že by i klukům koupila nějaké ponožky a prádlo. Pepa souhlasil a dokonce i s tím, že o volném víkendu se bude klukům věnovat.

„Od sedmi ráno budu vařit a budu s nimi, to je jasný,“ slíbil a opravdu všechno dodržel. Navařil, upekl bábovku. I přesto, že kluci mu přípravu oběda zrovna neulehčovali. Jeden z nich v nestřeženém okamžiku nalil víno ze sklenice do bramborového těsta. „Takhle ho hlídáš? Vypadni mi z očí!“ křičel Josef na osmiletého Péťu a na jiné plačící dítě si vzal do ruky pásek. „Moje výchova je taková, aby děti věděly, že dneska není nic zadarmo. Lepší jednou řemenem, než abych pak za ním jezdil deset let do kriminálu,“ vysvětil.

Podle Báry bylo maso, špenát a bramborové šišky moc slané. „Hodně řeším stravu,“ podotkla a diváky poučila, co má kde ve které části talíře ležet. „Půlka zeleniny a na zbytku sacharidy a bílkoviny a ne plný talíř sacharidů, cukrů a soli.“

Poslední dny Bára proležela v posteli, bylo jí zle. „Kluci jsou nezvladatelní a nelíbí se mi, jak se otec a strejda ke klukům chovají. Přísná výchova nezabírá,“ komentovala atmosféru v rodině. DíkyVýměně si znovu uvědomila, že je spokojená s tím, co má doma. „Nejtěžší pro mě bylo to, aby se ty děti nožem navzájem nezabily. To není rodina, my jsme rodina.“

Svou Markétu ocenil i Pepa. „Domácnost obstará, mám navařeno, vypráno, uklizeno, i když má čtyřicítky horečky, stejně děti obstará. Je v tomhle úžasná. Musím si jí víc vážit a víc jí pomáhat a být oporou. Nebudu tolik lpět na ptákovinách,“ předsevzal si před odjezdem na společné setkání obou párů.

Každý den děti mlátíte!

„Míla neprotestoval, k malé mě moc nepouštěl,“ ujala se slova Markéta. „To my měli hned druhý den výstup, protože kuchyně Barči, to je prostě katastrofa,“ pokračoval Josef, ale Míla se své ženy zastal. „Mně od Barči chutná.“

„Já se tady nebudu dohadovat o vaření, když vy děti doma každý den bijete!“ vyrukovala proti Pepovi Barbora.

„Jak bijeme?“ schylovalo se k hádce. „A co ten pásek a škrcení, co jsem viděla?“ odtušila Bára. „Jaký škrcení? Co to meleš. Seď, nebo tě vezmu a nacpu tě do toho krbu, ty vole!“ vzkypěl Josef.

Bára popsala, že viděla strejdu Míru, který škrtil Pepču a třásl s ním. „Pepča pak půl hodiny brečel,“ dodala a další hádka byla zhusta televizí vypípána.

„Ukončíme to,“ pokoušel se o smír Milan, ale toho pro změnu usadila Markéta, které vedle svého Josefa narostly svaly. „Děláš jen to, co řekne Barča. Jsi ňouma a podpantoflák,“ nařkla Milana. Toho se zas zastala Barbora: „Není to podpantoflák, je to nejlepší chlap na světě a ty na mě přestaň ukazovat prstíkem,“ upozornila Josefa, který čím dál víc zvyšoval hlas.

„My máme svoji výchovu a vy máte svoji, víc bych to neřešil,“ zkusil Milan znovu diplomacii. Podařilo se a obě dvojice se rozjely do svých domovů.