• 17/04/2022
  • Podle wizewebsite
  • 607 Pohledy

Dětí pro adopci je stále méně, náhradních rodičů zatím dost<

„Nechtěných dětí intelektuálů se prostě nyní jaksi nedostává," upřesnil Schneiberg. Pro potenciální adoptivní rodiče začíná být hrozbou idalší faktor pokles porodnosti. Což se už projevuje a projevovat vdalších dvou letech prý určitě ještě bude.

„Mladí lidé nespěchají se založením rodiny. Ije ktomu něco nutí. Tedy jak ekonomické možnosti, tak ibudování vlastní kariéry," vysvětloval František Schneiberg. Adoptovat dítě je možné za určitých podmínek. Tou základní je, dítě skutečně chtít. Slouží ktomu od podání žádosti až dvouletá lhůta. Jinými slovy, čas tento šlechetný úmysl tvrdě prověří. „Mám stím bohaté zkušenosti. Za tu maximálně dvouletou lhůtu se totiž ve vztahu dvou lidí může leccos změnit," říká Schneiberg.

Vrátit dítě či ho náhradním rodičům odebrat zpět do ústavní péče je ze zákona možné

Tedy může se rozpadnout, či naopak, žena otěhotnět. Ivpřípadě šťastného a dlouho očekávaného okamžiku převzetí dítěte není vyhráno. Jak udítěte, tak náhradních rodičů. „Vzpomínám si na případ manželského páru, který dítě do ústavu po nějaké době zase vrátil. Nechtělo prý pomáhat súklidem a stále plakalo. Tomu děvčátku přitom byly pouhé dva roky," popisoval Schneiberg.

Vrátit dítě či ho náhradním rodičům odebrat zpět do ústavní péče je ze zákona možné. „Tři měsíce preadopční péče jsou zkušební dobou, kdy tak lze učinit. Náhradní rodiče se sdítětem sžívají nebo si nakonec vše rozmyslí.," řekl František Schneiberg stím, že po zkušební době, kdy dítě unáhradních rodičů zůstává, pak soud vydá rozhodnutí ojeho osvojení.

Dětí pro adopci je stále méně, náhradních rodičů zatím dost

„Chtěla jsem dítě adoptovat a manžel souhlasil. Veškerou nutnou administrativu jsme měli vpořádku, čekali jsme jen na vhodné miminko. Měli jsme velkou radost, když nám potom vústavu jedno ukázali," započala své vyprávění paní Martina. Jenomže prý ještě netušila, jaké nástrahy jí osud nachystá.

„Už jsme vpodstatě byli připravováni, že si tu krásnou holčičku převezmeme. Jenomže jsem mezitím otěhotněla, přitom se mi to nedařilo víc jak deset let! Doma mi začalo peklo," líčila nadále situaci paní Martina. Manžel prý okamžitě hodlal adopci zrušit, jenomže potenciální náhradní matka se už nechtěla holčičky vzdát. „Dospělo to tak daleko, že mě muž iuhodil a já posléze potratila. Nemám proto žádné dítě a jsem dva roky rozvedená," ukončila své životní peripetie paní Martina zKošíř.

Klinický psycholog Bohumil Vostárek tento příběh hodnotí jako test osobnostních kvalit. „Ubývalého manžela paní Martiny jednoznačně převládla obava zcitového selhání nedovedl by svému dítěti a adoptivnímu jedinci opětovat rodičovskou lásku stejnou měrou. Mateřské instinkty mnohdy nic takového nerozlišují," doplnil psycholog. Pražští adoptivní rodiče jsou totiž podle odborníků obecně velmi vybíraví. Děti se zdravotním postižením nebo romské děti nechtějí. Přestože počet žadatelů oadopci rok od roku stoupá a letos tomu tak ve srovnání sloňským rokem určitě není.

Vroce 2012to bylo celkem 98žadatelů a vsoučasnosti jich Odbor správních činností, zdravotnictví a sociální péče magistrátu eviduje 58.Podle statistik odboru bylo 26dětí adoptováno a 53dětí je vpěstounské péči. Od začátku letošního roku bylo vPraze adoptováno 35dětí a o59 dětí se nyní starají pěstouni. „Rozdíl mezi adoptivním rodičem a pěstounem je ten, že adoptivní rodič čeká, kdežto uzpůsobu pěstounské péče čekací doba není," doplnil František Schneiberg.

Podle primářky Dětského centra vKrči Jaroslavy Lukešové je zájem převážně oděti sdobrou sociální a zdravotní anamnézou do jednoho roku. Osmdesát procent žadatelů si přeje převzít dítě co nejmladší. Pokud se vPraze rodiče rozhodnou pro adopci, musejí se obrátit na úřad městské části, vníž mají trvalé bydliště. Na sociálních odborech rodiče vyplňují první doklad kadopci.