15/11/2022
Podle wizewebsite
344 Pohledy

Jak doopravdy vypadá život lidí z bangladéšských oděvních továren, kde se šije oblečení pro celý světif (typeof cabrioST=="function") cabrioST(702670,"");<

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

Do Bangladéše jste se poprvé vydal v roce 2013 – těsně po katastrofě, při níž se zhroutila budova oděvní fabriky Rana Plaza a zahynulo téměř 1200 lidí. Navštívil jste tehdy jedinou továrnu, která vás byla ochotna pustit dovnitř, a mluvil jste se zaměstnankyní, která vám řekla, že atmosféra v práci je dobrá, přesčasy neexistují, mzda je v pořádku. Co jste si v tom okamžiku pomyslel?

Už tehdy mi bylo jasné, že v takovém prostředí a v této specifické situaci se pracovníci nemohou vyjadřovat zcela svobodně. Vypadalo to, že mi neříká pravdu, v očích měla strach. Nemohla ke mně být zcela upřímná.

Rozhovor jsme vedli uprostřed továrny. Všude kolem bylo plno zaměstnanců, kterým bylo v průměru možná dvacet let, ale žena, se kterou jsem mluvil, byla starší a jako respondentku ji vybral majitel továrny.

Vlastně ani nešlo o normální konverzaci ve smyslu otázka – odpověď. Položil jsem jí otázku, pak následoval překlad tlumočníka nebo majitele továrny, žena něco odpověděla v bengálštině a až potom se ke mně vrátila její „odpověď“. Vůbec jsem si nemohl být jistý, kolik toho v jejích slovech změnili. A ani já se nemohl