• 23/11/2022
  • Podle wizewebsite
  • 389 Pohledy

Reportáž z lesa, kam se jezdí učit lesníci z celé republiky<

Licence |Některá práva vyhrazenaFoto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz Sjelo se sem asi osmdesát lesníků z celé republiky. Chtějí se podívat na les, který bývá dáván za vzor: Klokočná. U malé stejnojmenné obce v okrese Praha-východ se totiž 30 let pěstuje les přírodě blízkým způsobem. Za jeho vznikem stojí z velké části jeden člověk, Vladislav Ferkl, který si Klokočnou vymyslel, prosadil a zrealizoval.Víme, reklamy jsou otravné. A respektujeme, že je máte vypnuté :-) Budeme rádi, když nás podpoříte jinak.
Prosíme, zvolte výši svého daru. Děkujeme
Pro skrytí reklam se prosím přihlašte
Pro skrytí reklam se prosím přihlašte

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Seminář na Klokočné se koná jednou za pět let. Lesníci z celé republiky tak mají možnost nahlédnout „pod pokličku“ lesa, kde se po 30 let neudělala žádná holina. Přednášky probíhají u altánu v lese, odděluje je troubení na lesní rohy. To, že jsme na setkání lesnického cechu, je nepřehlédnutelné. Velká většina účastníků je v lesnickém úboru v různých odstínech zelené. Seminář v demonstračním objektu Klokočná 15. září 2021.Licence |Některá práva vyhrazenaFoto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

„Až se rozhlédnete kolem sebe, uvidíte les, který vypadá výrazně jinak než většina lesů u nás. A je to výsledek třicetileté usilovné práce zejména Vladislava Ferkla,“ uvádí jeden z organizátorů exkurze Milan Hron ze spolku Pro Silva Bohemica, které prosazuje přírodě blízké hospodaření v lesích.

Na samém počátku dnešní Klokočné ale byla kalamita. „Kolik našich lesních porostů se dnes nachází v podobné situaci?“ ptá se Milan Hron. Je v tom trochu naděje, že by dnešní špatný stav lesů mohl některé vlastníky lesa a lesníky inspirovat ke změně způsobu hospodaření podobně, jako se to stalo zde.

Exkurze lesníků v demonstračním objektu Klokočná.Licence |Některá práva vyhrazenaFoto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Na Klokočné přitom není nic okázalého: na pohled je to hezký les s různě starými stromy, je tu spousta malých semenáčků, mezi smrky a jedlemi jsou početné skupinky mladých buků, někde je borovice nebo dub, modřín, ale i douglaska a bříza.

Jeho jedinečnost vynikne, když se na skladbu lesa podíváte pozorněji: roste tu jedle, a přirozeně se obnovuje. Přitom z většiny českých lesů jedle téměř vymizela a nyní se do lesů za vydatných nákladů dosazuje. Roste tu i buk, který se do lesa vnáší ve skupinkách, kterým Vladislav Ferkl říká kotlíky. Další poznatek: není to stejnověký les, ale rostou tu stromky od semenáčků přes dorostence až po dospělé vysoké jedince.Ve srovnání s Klokočnou působí klasický hospodářský les poněkud chudě. Jako plantáž.

Dva světy současného lesnictví. Rozdíl mezi obvyklým stavem smrkové monokultury, kde ještě převod na nepasečný les nezačal (vlevo) a dlouhodobě nepasečně obhospodařovaným lesem (vpravo) zvlášť vyniká, když je vidíme vedle sebe. Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autoraFoto | Vojta Herout / Nadace Partnerství

Jak se „dělá“ přírodní les?

„Došlo tu k rekonstrukci nikoli porostů, ale hospodaření,“ říká Vladislav Ferkl, jak se mu podařilo proměnit les poškozený polomy do dnešní podoby, kterou jezdí obdivovat lesníci z celé republiky. Před třiceti lety se totiž kromě toho, co bylo potřeba s lesem udělat, hledalo i to, co nedělat: nemýtit a nedosazovat. A to může být pro lesníka obrovsky těžká práce. Nicméně teprve určitá míra „nedělání“ vytvořila prostor pro přírodní procesy.

Dnes se tu hospodaří výběrným způsobem. Ke kácení se vybírají jen konkrétní stromy. Porazí se motorovou pilou, na cestu je z lesního porostu vytáhne kůň. Z přibližovacích linek, které jsou na Klokočné vesměs jednorázové, je odveze traktor. Les zůstává na pohled téměř stejný. Rozhodující je, že les zůstává – s tím, co je pro stromy důležité: mikroklimatem, půdou s půdními živočichy, vlhkostí, kořenovým systémem, kterým spolu stromy komunikují.

Přibližování stromů na cesty probíhá s využitím koní. Ilustrační snímek.Licence | Volné dílo (public domain)Zdroj |pxhere

„Za těch 30 let tu nevznikla jediná holina,“ poukazuje na zásadní rys výběrného hospodaření Petr Kjučukov z Lesního závodu Konopiště, které na Klokočné hospodaří. Zásadní je to proto, že pokud nevzniká holina, nevzniká ani zalesňovací povinnost. Obnova lesa se tedy může ponechat na přírodě, což zákon při pasečném způsobu hospodaření neumožňuje.

Reportáž z lesa, kam se jezdí učit lesníci z celé republiky

Těžbou se na Klokočné realizuje sklizeň dřeva, ale především je to hlavní nástroj pěstování lesa. „Obnova lesa se modeluje světlem,“ vysvětluje Vladislav Ferkl, že odstraněním určitých stromů z porostu se vytvoří prostor pro to, aby mohly vyrůst stromy jiné.

Přečtěte si také |
Nepasečné hospodaření v lesích u Klokočné – soulad ekologie a ekonomiky lesa

„Hlavním trumfem je jedle, která by měla z 0,2% zastoupení povýšit na 30–35 %. A musím přiznat, že současný vývoj spodní etáže již na tom intenzivně a úspěšně pracuje,“ pyšní se Vladislav Ferkl. Smrk by se z původního zastoupení 80 % měl snížit asi na polovinu.

Demonstrační objekt Klokočná

Les u Říčan o výměře 393 ha ve vlastnictví státu, hospodaří zde Lesní závod Konopiště. Půdy jsou hlinité až jílovité, slabé až středně úrodné s kyselou reakcí, chudé na vápník a hořčík a naopak bohaté na draslík a sodík. Nadmořská výška se pohybuje mezi 420 – 510 m, roční úhrn srážek je 550 – 600 mm. Les na Klokočné.Licence |Některá práva vyhrazenaFoto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Řeč peněz

Tím, že se nevysazují stromky, se ušetří hodně peněz. Zato náklady na kácení a přibližování stromů jsou vyšší než v lese, kde se hospodaří pasečně. V celkové bilanci se to ale vyplatí. „Rozsah prací i finanční náklady v pěstební činnosti se výrazně snížily a zvýšené náklady na těžební činnost jsou kompenzovány větší produkční schopností porostů,“ komentuje to Vladislav Ferkl.

Ekonomika lesa je důležitá proto, že Klokočná pořád chce být hospodářským lesem. Cílem je těžit tu dřevo, ale přírodě blízkým způsobem, při němž si les zachovává například lepší odolnost vůči napadení škůdci, dobrý potenciál lesní půdy a lepší hospodaření s vodou. A z toho všeho má prospěch jednak les jako celek, a spolu i tím i člověk.

Bukový kotlík. Buk byl na Klokočné do lesa vnášený ve skupinách - jeho přirozenou obnovu chránila oplocenka. Licence |Některá práva vyhrazenaFoto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Klokočná ale není papírově obyčejný hospodářský les, je to tzv. les zvláštního určení, kde podle zákona převažují mimoproduční zájmy nad tím hospodářským. Od roku 1990 je tenhle les takzvaným demonstračním objektem. Stát na něm ukazuje „vzorový způsob hospodaření s ohledem na dosažení určitého hospodářského cíle“. A tím cílem je ověřit, zda je možné v lesích hospodařit výběrným způsobem tak, aby to bylo ekonomicky výhodné. Proto Klokočná nemá žádné „zvláštní zacházení“.Jak zdůrazňuje Vladislav Ferkl, „přiznání charakteru účelového lesa v žádném případě neznamená jakékoliv výjimky, hospodářská privilegia či úlevy oproti provozním povinnostem v hospodářském lese či snížení ekonomických nároků na provoz.“

Úspěch Klokočné ukazují i čísla: průměrná roční výtěžnost na hektar se za 30 let výběrného hospodaření zvedla o 18 %.

Kůrovec na Klokočné

I na Klokočné vzbudil největší diskuzi kůrovec. „Kůrovce máme, ale ne v kalamitním rozsahu,“ říká Vladislav Ferkl, když docházíme k místu, kde je patrný vjezd těžké techniky a rozvrácený porost. Lýkožrout se pustil hlavně do porostů, které ještě nejsou příliš „přestavěné“ a více připomínají hospodářský les.

Kůrovcová těžba v lese na Klokočné.Licence |Některá práva vyhrazenaFoto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Ředitel Lesního závodu Konopiště Miroslav Jankovský ale přiznává, že když už se kůrovec do lesa dostane, v porostu se těžko hledá. „Máme 120 – 150 pracovníků, kteří označují stromy. Ale času jednat je málo,“ doplňuje Jankovský.

V tom se Klokočná neliší od jiných lesů. Jakmile se kůrovec v lese namnoží, stromy se mu jen těžko ubrání. O to větší prioritu má pěstovat les rozmanitý a odolný, ve kterém vždy část stromů přežije.

U nás by to ale nešlo

„Když se vracíme z takovéto akce, účastníci jsou dost často nadšení a říkají: ‚To je výborné. Tady to jde.‘ Ale jak vzrůstá vzdálenost od místa činu směrem k domovu, začínají převládat pochybnosti, že u nich to je jinak a že to nejde,“ popisuje svou zkušenost ze seminářů Milan Hron ze sdružení Pro Silva Bohemica.

Les na Klokočné nicméně nemá nějaké zvláštní podmínky, které by hospodaření v něm zvýhodňovaly. Naopak. „Pro výběrný způsob hospodaření jsou tu hraniční podmínky,“ říká Vladislav Ferkl.

Vladislav Ferkl provádí exkurzí v demonstračním objektu Klokočná.Licence |Některá práva vyhrazenaFoto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

V Česku se ale po mnoho let věří, že lesy je třeba obhospodařovat jako pole. Znamená to vysadit stromy jednoho druhu, nechat je vyrůst do velikosti, kdy jsou vhodné ke „sklizni“, pokácet je najednou – pasečně, vzniklou holinu uklidit a vyčistit, půdu na ní obohatit hnojivy, zasadit stromky nové a čekat, až stromy opět dorostou. Idea byla taková, že se les rozdělí na sto hektarů, každý rok se smýtí jeden hektar a pak opět zalesní. A tím se zajistí udržitelná produkce na sto let. „Takhle se asi dá plánovat výroba bot, ale nedá se tak hospodařit s živým lesním ekosystémem,“ říká o této ideji lesník Aleš Erber v rozhovoru pro Ekolist.

Přečtěte si také |
Naše lesy potřebují dlouhodobou vizi, méně stromů a méně zvěře, říká lesník Aleš Erber

Les, kde roste jen jeden druh stromů, u nás typicky smrk, má mnohé nevýhody. Stromy v něm bývají stejně staré a jsou náchylnější k poškození: suchem, větrem, sněhem, škůdci. Posledních zhruba šest let si české lesy prožívají právě to: stromy oslabené dlouhotrvajícím suchem byly napadené přemnoženým lýkožroutem smrkovým a to vedlo k masivnímu chřadnutí lesů.

Kalamitní stav českých lesů je natolik závažný, že se pod tlakem odborné veřejnosti mírné změnilo druhového složení lesů. Smrky se postupně vysazují méně a větší prostor se dává listnatým stromům. Poptávka po smrku je ale pořád velká, protože je to nejvyužívanější strom v dřevozpracujícím průmyslu. Ani Klokočná se pěstování smrku nevzdává. „Se smrkem nadále počítáme, ze 30–40 %. Ale jeho původní zastoupení střídá jedle, které se zde celkem daří,“ říká Petr Kjučukov.

Odrůstající přirozená obnova na Klokočné.Licence |Některá práva vyhrazenaFoto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Co se ale ve většině českých lesů nezměnilo, je způsob hospodaření. Pořád převládá takzvaný pasečný způsob oproti výběrnému způsobu těžby stromů. I legislativa je pořád nastavená na tzv. systém věkových tříd.

Jde tedy za platnosti legislativy, určené pro pasečný způsob, hospodařit výběrně?

„Myslím, že když si pro odpověď vypůjčím u nás oblíbenou hlášku ‚Jde to, ale dře to, tak to sedí a líp bych to nevyjádřil,“ píše Vladislav Ferkl ve své knize Může být nepasečný – výběrný způsob alternativou pro naše lesy?, která vyšla loni. „Výběrný způsob hospodaření je sice legislativou přiznaným hospodářským způsobem, ale nic víc pro něj zákon nedělá. Přesněji řečeno dělá – škodí“, pokračuje Vladislav Ferkl. Současná legislativa podle něj dává najevo, že zákonodárce upřednostňuje spíše les odpovídající charakteru průmyslové výroby.

„Potřebujeme, aby nám legislativa umožnila uvažování, co porost potřebuje. Ne přikazovala, co máme dělat,“ apeluje Ferkl.

Stát volání po změně úplně neignoruje. Připravuje legislativu, která, pokud projde, by byla pro výběrné hospodaření příznivější. „Tohle je první seminář, kde můžu být optimistický, protože na cestě je nová vyhláška o hospodářské úpravě lesů. Snad se jí dočkáme. To by byl zásadní průlom pro hospodářskou úpravu nepasečných, výběrných lesů,“ říká s nadějí Jiří Zahradníček, který se na Klokočné zabývá inventarizací lesa.

Do budoucna by tu mělo být podobné množství smrku a jedle.Licence |Některá práva vyhrazenaFoto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

I pro současné lesníky je představa, jak zavedené hospodaření proměnit, nelehká. „Mám z toho v hlavě guláš, jak to aplikovat,“ říká na exkurzi lesní odborný hospodář z Tábora. Účastníci si vesměs užívají to, že se procházejí krásným lesem. „Já se tady kochám. U nás jsou rozsáhlé holiny, které už se tedy začínají obnovovat,“ říká studentka lesnictví z okresu Bruntál, která by se v blízké době ráda stala hajnou.

Někteří účastníci ale neskrývají své pochybnosti. Skupinka, která jde vzadu, se baví ironickými vtípky o tom, jak věci nechat na přírodních procesech. Nahlas své pochyby ale projevuje jen málokdo.

„Jakou to má budoucnost, přibližování koněm? Jaká je budoucnost těch dalších zásahů, jak se to technologicky zvládne?“ ptá se Josef Vovesný ze SVOL. Lesní závod Konopiště má svou stáj koní, se kterými pracuje, a nadále s jejich využitím počítá, reaguje ředitel Miroslav Jankovský. Podnik vlastní ale i harvestory, a jejich využití není v budoucnu vyloučeno, pokud bude potřeba.

Přečtěte si také |
Smrkové lesy čeká totální kolaps. Nejlevnější a asi jediná možná bude přirozená obnova lesů, říká Daniel Pitek

„Lesníci z venku ve výběrném hospodaření vidí jen problémy. Lidé, kteří v tom žijí, problémy už dávno vyřešili,“ komentuje pochybovačné poznámky i Milan Košulič z Pro Silva Bohemica.

Většina lidí, kteří s námi dnes lesem procházejí, jsou obecní a soukromí vlastníci, někteří sdružení ve spolku SVOL, pár lidí je z Lesů ČR.„Většina lidí je tady ze zvědavosti, protože to ještě neviděla a začalo se o tom hodně mluvit. Ale rozhodně nejsou nakloněni takovému způsobu hospodaření a zavádění u sebe,“ popisuje účastníky Milan Košulič, který seminář pomáhal zorganizovat.


reklama