Dita: Jako matka jsem selhala, dcera mi leze na nervy, nemám na ni sílu<

Když je možnost dát dceru k babičce, neváhám ani vteřinu

Evička je jedno z těch dětí, které se zkrátka nedokáže ani na chvíli zabavit samo, neumí si vzít hračky a jen tak si hrát, protože ji to nebaví. Celý den je tedy u mě a když například vařím nebo uklízím, musím si neustále dávat pozor a ve finále mám pocit, že jsem za den vůbec nic neudělala. Když se například přihlásí moje maminka, že by si dceru na noc vzala k sobě, neváhám ani vteřinu. Jenže celý čas, kdy je Evička mimo domov, věnuje dohánění domácích prací, které jsem nestihla.

Dnes už jsem to nevydržel a psychicky jsem se zhroutila. Připravovala jsem večeři, ale Evička měla neustálou potřebu mu něčím mlátit, štípala mě a kousala mě. Ruply mi nervy a hrozně jsem na ni křičela. Dala jsem ji do postele, řekla jí, že zítra má zákaz koukání na televizi a že ani nepůjdeme ven. Popřála jsem jí dobrou noc a otočila se k ní zády. Dělala jsem, že spím. Ona, chudinka, na mě jen koukala a vůbec netušila, co špatného provedla. Pak mě pohladila po ruce a šla taky spinkat. Bylo mi to najednou všechno hrozně moc líto.

Občas to opravdu nezvládám. Už jsem se potřebovala někde svěřit. Vím, že to budu muset vydržet. Partner opravdu dělá, co může, aby nás uživil a měli jsme se dobře. Nemůžu se dočkat chvíle, kdy půjde malá do školy, a já budu mít konečně čas na to být skvělou matkou, hospodyňkou a manželkou.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.