iRozhlas Obézní děti si krátí život až o tři dekády, říká obezitolog Marinov. Léčba je ale efektivní a funkční<

Abychom si na začátek ujasnili pojmy: co znamená nadváha a co obezita? Jak poznáme, že naše dítě do některé z těchto kategorií už spadá?Máme na to přesné tabulky, které jsou samozřejmě komplikované. Ale existuje velmi jednoduchá poučka: nadváhu ještě schováme pod tričko, ale v plavkách ji pozná už každý. Obezitu neschováte ani za kabát. Ta je vidět z dálky.

A nakolik je opravdu nárůst tělesné váhy u dětí a dospívajících v Česku patrný v posledních letech?Díky lockdownu celosvětově, ale i v České republice hovoříme o krizi dětské obezity. Skokově narostl v celé populaci výskyt nadváhy o pět procent a obezity také o pět procent. Před epidemií koronaviru byly statistiky poměrně příznivé v tom, že nedocházelo k nárůstu, ale ke stagnaci. Čtvrtina populace měla nadváhu. A bohužel 14, respektive 16 procent dětí obezitu.

Teď jsme se ale skokově náhle, během dvou let, objevili v úplně jiných číslech. A ta jsou vysloveně krizová, protože 30 procent populace má nadváhu. Abychom si řekli, co je nadváha – to je takové zmnožení tuku, které nevede ke zdravotním komplikacím.

Obezita pak vždy způsobuje zdravotním komplikace. Jedná se tím pádem o nemoc. Máme v současné době 20 procent dětí, které trpí obezitou – to znamená 20 procent populace, která je nemocná. A co je nejhorší, že z 32 000 dětí, které měly monstrózní obezitu, je jich teď 40 tisíc.

Krácení věku celé populace

Měla ale pandemie pouze negativní vliv? Protože, kromě omezení kroužků a aktivit, byla zároveň na začátku pandemie snaha najít si nějaké alternativy. Děti byly přeci i více pod dohledem, nemohly si samy kupovat nezdravá jídla... Byl to jen krátkodobý trend? Ne, ne. Správně pozorujete, že se musíme na ta data podívat racionálně. V průměru došlo k nárůstu během prvního lockdownu o dvě kila v populaci dětí. Ve druhém lockdownu jsme měli nárůst o čtyři kila, ale tam došlo ke drobnému snížení. Takže relativně za ty dva lockdowny můžeme hovořit o nějakých třech kilech, které děti přibraly.

Ale skutečně se nám rozsekala populace. Máme i poměrně významnou skupinu dětí, které během lockdownu a v domácí péči výrazně zhubly – dokonce až do mentální anorexie.

Asi 40 procentům populace se podařilo udržet příznivý trend. To znamená, že se tam rodina skutečně aktivně, dobře zapojila. Ale pro 40 procent dětí je rodina vysloveně toxická – hovoříme o toxickém obezitogením prostředí. U takových dětí nám průměr vyskočil o 15 až 20 kilogramů. To nejsou tři kila, o kterých průměrně hovoříme.

Jaké dlouhodobé důsledky to všechno může mít? A co se s tím dá dělat?Dlouhodobým důsledkem je jednoznačně zkrácení střední délky věku populace, protože 40 tisíc dětí má kvůli obezitě o tři dekády zkrácenou délku života. Těch 40 tisíc lidí pak extrémně zatíží zdravotní systém, bude ho systematicky vykrádat. Tito lidé sice umřou dříve, ale v tak zdevastovaném stavu, že do té doby vykradou poměrně významnou část zdravotního pojištění.Jak by se dalo tomuto scénáři zabránit, nebo ho alespoň maximálně omezit?V současné době jsme ve fázi, kdy už nemá cenu dělat prevenci, protože preventivní opatření už nebudou mít efekt. Máme velmi efektivní a funkční léčbu. Aktuálně můžeme všem dětem, které trpí závažnou obezitou efektivně pomoci. A to i velmi levně. Nicméně je třeba nastavit principy platby. Část je schopná platit společnost, ale musíme říct na rovinu, že určitou část budou muset hradit samotné rodiny.

Tomáš Pavlíček, pikSdílet na FacebookuSdílet na TwitteruSdílet na LinkedInTisknoutKopírovat url adresuZkrácená adresaZavřít