• 12/03/2023
  • Podle wizewebsite
  • 307 Pohledy

Příběh „českého“ Australana aneb z Vítkovic až k radosti ze Stanley Cupu<

11. ledna 8:39

Dominik Dubovči

Když jej St. Louis Blues před měsícem povolali z farmy, dali mu šanci ve čtvrté lajně. „To se na led dostanu jen na pár minut,“ mohl by si říct. Nathan Walker je ale na takové situace zvyklý, nikdy totiž nedostal nic zadarmo. Naopak, díky své cestě po třech kontinentech se naučil, že musí být připraven ukázat, co v něm je. Aby dokázal, že i Australan umí hrát hokej.

A tak Detroitu nasázel hattrick. „Je to parádní pocit. Vždy jsem chtěl něco podobného zažít. Nesmím však zapomenout na své spoluhráče, kteří odvedli výbornou práci,“ zůstal pokorný i po hvězdném večírku v NHL.

V nejlepší hokejové soutěži světa dosud odehrál 33 zápasů, ve kterých jedenáctkrát bodoval. Především se ale stal prvním australským hokejistou, kterému se povedlo takového snu dosáhnout.

„Už jako malý jsem svět NHL obdivoval. Hokej nás hrozně bavil, hráli jsme si na Gretzkyho, Kariyu nebo Jágra,“ vzpomíná Walker na své dětství se starším bratrem v Sydney.

„Už jako malý jsem svět NHL obdivoval. Hokej nás hrozně bavil, hráli jsme si na Gretzkyho, Kariyu nebo Jágra.“

Ano, Sydney. Netradiční místo, kde nastartovat hokejovou kariéru. Rugby, fotbal nebo kriket jsou v Austrálii mnohem populárnější. Je to logické, vždyť průměrná roční teplota v Sydney se pohybuje okolo 21 stupňů Celsia.

Malého Nathana ale nejvíce zaujala ledová plocha. A to tak moc, že bruslení prostě musel vyzkoušet. S hokejem tak začal už v pěti letech. „V okolí Sydney tehdy bylo zhruba šestnáct hokejistů v mém věku. Bylo to super, trénovali jsme jednou týdně, o víkendu hráli zápasy. Postupem času se ale něco změnilo.“

„Řekl jsem si, že chci víc. V Sydney byli i dva slovenští trenéři, jednoho dne za mnou přišli a řekli mi: Poslouchej, jestli chceš dál hrát hokej, jednou přijde chvíle, kdy budeš muset odejít z Austrálie,“ popisuje Walker zlomový okamžik jeho kariéry.

Vítkovice? Alespoň uvidíš, jak na tom jsi, říkali mu

„Můžeme ti zařídit tryout v týmu Vítkovic. A od toho se můžeš odrazit, alespoň uvidíš, jak na tom jsi,” uslyšel tehdy třináctiletý hokejista. „To byl první krok. Začal jsem o tom přemýšlet a uvědomil jsem si, že to chci zkusit,“ řekl australský průkopník v podcastu The Spittin Chiclects.

Začátky v Česku ale rozhodně nebyly jednoduché. „Anglicky moc lidí neumělo, nicméně já byl v Česku kvůli hokeji. A to mi pomáhalo a drželo mě nad vodou v těžkých časech,“ vysvětluje Walker a používá anglický výraz „shitty times“. Přeci jen mu bylo teprve třináct let, v Ostravě nikoho neznal a od domova byl vzdálený na 16 tisíc kilometrů.

„Jasně, přestěhovat se tak brzy bylo náročné. Ale nelitoval jsem. Kdo ví, později už bych se třeba neodhodlal. A hlavně bych zmeškal několik let hokejového vývoje.“ V mládeži Vítkovic totiž k hokeji začal přistupovat opravdu profesionálně. Na zkoušce uspěl, věkově Walkera dokonce povýšili a za dorost i juniory odehrál dohromady téměř 200 utkání.

Příběh „českého“ Australana aneb z Vítkovic až k radosti ze Stanley Cupu

Postupnými krůčky se dostával blíže ke svému velkému snu. „V patnácti letech už jsem hrál proti dvacetiletým juniorům. Bylo to dost náročné, ale hodně mi to pomohlo. A samozřejmě to bylo něco úplně jiného než doma v Austrálii.“

To platilo se vším všudy. Nathan nejprve bydlel u české rodiny, což obnášelo mnoho vtipných příhod. „Neuměli anglicky, komunikace byla hlavně na začátku složitá. Někdy mi třeba uvařili večeři, ale já jsem o tom nevěděl, protože jsme spolu moc nemluvili. Místo toho, abych byl v pohodě doma, tak jsem večeřel v restauraci. Ale nakonec jsme si na sebe zvykli a vždycky se nějak domluvili – takzvaně rukama nohama,“ směje se Walker.

Anglicky ovšem neuměli ani jeho trenéři. „Představu o koučích ze staré školy splňovali dokonale. Ale trenér v juniorce alespoň ukázal snahu, když si na internetu hledal nějaká základní slovíčka. Jednou pak za mnou přišel a snažil se mluvit anglicky, což byl velký zážitek,“ baví se Nathan při vzpomínce na mládežnická léta ve Vítkovicích.

„Manažer hokejového týmu mi třeba dával stravenky, abych si mohl kupovat jídlo. Jenže menu v češtině jsem nerozluštil, takže jsem vždycky tipoval.“

Sám říká, že si i přes jazykovou bariéru váží toho, jak ho místní lidé přijali. „Manažer hokejového týmu mi třeba dával stravenky, abych si mohl kupovat jídlo. Jenže menu v češtině jsem nerozluštil, takže jsem vždycky tipoval.“ Jednou si takto náhodně vybral smažená játra, což pro něj byl očividně hororový zážitek, když o nich vypráví i v podcastu.

Ale co se dalo dělat, když tehdejší telefony ještě nebyly na takové úrovni, aby mohl Nathan používat překladač. „Třeba paní v obchodě ale brzy pochopila, že neumím česky. A jednoho dne mi pomohla vybrat ty potraviny, které byly dobré. Příště už jsem tak věděl, co mám kupovat, a čemu se radši vyhnout,“ směje se znovu Walker, který se po třech sezonách v juniorském hokeji dočkal i premiéry na vyšší úrovni.

V sezoně 2011/12 si poprvé zahrál extraligu, přičemž se představil i na zvučném Spenglerově poháru. Byl to právě sedmnáctiletý Australan, kdo vstřelil první branku ostravského celku na švýcarském turnaji. Mezi elitou zkrátka rychle zaujal.

Během necelých dvou sezon tak odehrál v extralize 55 zápasů, na krátkých hostováních byl i v Olomouci nebo Šumperku. Díky angažmá v Evropě si navíc uvědomil, že je reálné, jít si za svým velkým snem. A tak se Nathan přesunul na další kontinent, konkrétně do Severní Ameriky, kde si vyzkoušel USHL.

„Dobrovolně jsem udělal dva kroky zpět, abych mohl udělat tři dopředu.“

„Dobrovolně jsem udělal dva kroky zpět, abych mohl udělat tři dopředu,“ přirovnává Walker další důležité rozhodnutí své kariéry. Najednou totiž opět hrál pouze juniorský hokej.

Tou dobou už kolem něj přitom kroužili Washington Capitals, kteří jej dokonce dvakrát pozvali na kemp. Smlouvu s nimi tehdy ještě kvůli pravidlům podepsat nemohl, ale v USHL bodoval téměř v každém utkání. A další sezonu tak začal na farmě Capitals, v Hershey Bears. Devatenáctiletý útočník si vybojoval alespoň AHL kontrakt, čímž začala jeho americká pohádka.

Dokázal to znovu. Zase si zvyknul na vyšší úroveň, zase se zdokonalil. A po dvou sezonách opět vyrostl v lídra týmu, když v 73 zápasech bodoval 41krát.

Solidní produktivitu zopakoval i o rok později. A pak to přišlo – 7. října 2017. Deset let hrál hokej daleko od domova, snažil se zvládat složitý samostatný život, snažil se zlepšovat na ledě. To vše s jediným cílem.

Dočkal se ho v dresu Washingtonu, který jej v roce 2014 draftoval. A co víc, hned se prosadil gólově! To vše se mu samozřejmě povedlo jako prvnímu Australanovi v historii, svůj první bod ale nepřeceňoval, vždyť nejprve ani nevěděl, že jej získal. „Odrazila se mi střela od zadku,“ směje se Nathan Walker.

„Uviděl jsem své jméno v sestavě a říkal jsem si: Pane bože, to není možné, já budu hrát!“

Po více než čtyřech letech od tohoto momentu si připsal i první hattrick. Je mu 27 let, s přítelkyní čekají dítě. Pro svou rodnou zemi je něco jako Gretzky. Podobně jako se nejlepší hokejista historie zasloužil o rozvoj ledního hokeje na západním pobřeží USA, inspiruje i Nathan Walker mladé Australany.

A velkým vzorem může být třeba pro Kalea Costu, devatenáctiletého talenta Pardubic, který už okusil extraligovou atmosféru ve čtyřech zápasech. Také on totiž s hokejem začínal v Sydney, odkud pochází.

Ale zpět k Walkerovi, který se může pyšnit i zásluhou na zisku Stanley Cupu. V roce 2018 totiž zasáhl i do play off, kde na sebe v jediném zápase hned upozornil asistencí.

„Uviděl jsem své jméno v sestavě a říkal jsem si: Pane bože, to není možné, já budu hrát! Tehdy jsme totiž s Hershey nepostoupili do play off, takže jsem byl déle než měsíc bez ostrého utkání. Nervozita ale postupně opadla, dobře jsem se připravil. A hlavně atmosféra byla naprosto úžasná… Byl jsem neskutečně vděčný, že jsem to mohl zažít.“

Vždyť právě o tom snil, když jako pětiletý začínal s hokejem ve vzdáleném Sydney.

Sledujte všechny zápasy NHL živě pouze na TV Tipsport!

Share on FacebookShare on Google+Share on Twitter