• 23/01/2023
  • Podle wizewebsite
  • 341 Pohledy

Miroslav Vinkler: Plastové odpady v EU a USA – pokrytectví, nebo podvod?<

Špatné nakládání s plastovým odpadem má nepříznivé účinky na životní prostředí. Ilustrační snímek.Licence |Některá práva vyhrazenaFoto | Flavio Ronco / Flickr Roční celosvětová produkce plastů se od roku 1950 zvýšila ze 2 na 380 milionů tun a předpokládá se, že se do roku 2035 zdvojnásobí a do roku 2050 se téměř zečtyřnásobí. Víme, reklamy jsou otravné. A respektujeme, že je máte vypnuté :-) Budeme rádi, když nás podpoříte jinak.
Prosíme, zvolte výši svého daru. Děkujeme
Pro skrytí reklam se prosím přihlašte
Pro skrytí reklam se prosím přihlašte

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Na začátku roku 2019 vyvezla EU měsíčně přibližně 150 000 tun plastového odpadu. Toto číslo bylo v letech 2015 a 2016 přibližně dvakrát vyšší - až 300 000 tun měsíčně, když vývoz směřoval především do Číny a Hongkongu. Zákazdovozů do Číny (2018)byl důvodem snížení a přesunu vývozu plastového odpadu do jiných zemí v Asii. (Indie, Indonésie, Vietnam, Malajsie, Turecko ….)

Špatné nakládání s plastovým odpadem má nepříznivé účinky na životní prostředí a klima, vznikají ložiska plastů a mikroplastů, které se objevují na souši a v řekách a oceánech po celém světě. Plast přispívá ke změně klimatu prostřednictvím emisí skleníkových plynů z výroby a nakládání s odpady a škodlivých účinků používáním chemikálií a spotřebouvody. Pod atakem plastů kolabují celé ekosystémy.

Obecné informace o odpadech z plastů pocházejí z oficiální stránky Evropské agentury pro životní prostředí. O tom, jak se s plastovým odpadem dováženým z EU nakládá v jiných zemích, existuje jen málo informací, spíše neexistují.

Miroslav Vinkler: Plastové odpady v EU a USA – pokrytectví, nebo podvod?

A teď přijde slibované pokrytectví, či přesněji řečeno podvod.

Pro země v Asii je dovoz možný, protože velká množství plastového odpadu mají ekonomickou hodnotu. Tyto země navíc nemají stejná pravidla a předpisy pro nakládání s odpady jako v EU, a proto mohou s plastovým odpadem nakládat méně kontrolovaným způsobem.

Pokud mají plastové odpady ekonomickou hodnotu, proč si je EU nenechá a ekonomicky jenevyužije?

Druhou absurditou je tvrzení, že lze de facto vyvážet odpad do zemí, kde to místní legislativa umožňuje. Z čehož plyne, že je doslova božím požehnáním zbavovat se odpadů umístěním do postkoloniálních zemích, kde zneužíváme nízkého nebo žádného odborného environmentálního vědomí populace v rozvojových zemích.

A tak, jako kdysi křižovaly oceány lodě s otroky do Evropy, křižují stejné oceány tankery naložené odpady do Asie, Afriky, Jižní Ameriky.

Evropská unie je největším vývozcem plastového odpadu na světě, přičemž USA jsou největším vývozcem těchto odpadů z jediné země.

Důvody jsou naprosto stejné jako v minulosti – ekonomika. Otroci poskytovali levnou pracovní sílu, vývoz odpadů prudce snižuje nutné náklady na jejich ekologickou likvidaci v místě vzniku.

Na celosvětové úrovni bylo recyklováno méně než 10 % z přibližně 6 300 milionů tun plastového odpadu vyprodukovaného v letech 1950 až 2015. Více než 60 % plastu, který byl kdy vyroben (od roku 1950), je na skládkách nebo v přírodě, včetně oceánů. Zbytek byl spálen nebo nebyl započítán.

Podle odhadů OSN je každý rok do oběhu uváděno do oběhu až 5 bilionů plastových sáčků.Více než polovina všech plastů jde do spotřebních výrobků, zejménaobalů pro jedno použití a99 procent plastu je vyrobeno z fosilních paliv.

A jak se třeba provádí recyklace plastů v Africe? V JARjsou to klobouky, kabelky a košťata; v Keni trvanlivé ploty; v Tanzanii matrace a koberce; v Etiopii a Senegalumódní obuv vyrobená ze starých pneumatik vozidel. V západní Sahařepostavil mladý muž dům z plastových lahví naplněných pískem. V Keni lidé dokonce postavili loď z recyklovaných plastů, kterépřinesl proud řeky Zanzibar.

Plasty jsou na konci rozsáhlého petrochemického průmyslu, kterému dominuje hrstka obřích korporací (DOW, ExxonMobil, BASF, Chevron, DuPont…, za ČRSPOLCHEMIE, UNIPETROL.)

V procesu přípravy„Plastové strategie“ Evropské komise v roce 2017 měli zástupci podniků (včetně zástupců průmyslového sdružení PlasticsEurope) téměř třikrát větší přístup ke členům Komise než nevládní organizace, a podle toho to dnes taky tak vypadá.

Mistři v lobbování, petrochemické firmy a výrobci plastů, zaměřují pozornost na nakládání s odpady a recyklaci, aby se mohli vyhnout své odpovědnosti za skutečný problém: nárůst objemu vyráběných plastů.

Zatímco změna koncentraceCO2 v atmosféře o jediné ppm přivádí davové šílenství a EU již přijala závazek uhlíkové neutrality do r. 2050, stejně důležitý problém s odpady se jako kostlivec zamyká do skříně, aby v EU nikoho neděsil.

A jako bonus za trpělivost se čtením se můžete podívat, jak se plasty „recyklují“ v Africe, Jižní Americe a Asii, zvláště otřesný je poslední snímek z Haiti, karibský přístav Port Au Prince.

Afrika

Jižní Amerika, Amazonie

Asie

Haiti


reklama