Jako obžalovaného eskorta přivedla z vazby 34letého L. B., který byl manželem zesnulé. To je důvodem, proč o něm nelze uvést bližší podrobnosti: zákon nedovoluje zveřejnit fakta, jež by umožňovala odhalit identitu oběti násilného trestného činu. O tom, že právě on měl útok se smrtelným následkem na svědomí, nemá státní zástupce Martin Suska pochybnosti: v době, kdy žena utrpěla zranění, se nacházela pouze ve společnosti tehdejšího manžela.
Učitele z gymnázia vyšetřuje policie kvůli údajnému obtěžování. Na škole skončilJakoukoli vinu však L. B. odmítá. „Neudělal jsem to,“ prohlásil v jednací síni – a nevidí tudíž důvod, proč by měl platit odškodnění požadované v rámci trestního řízení: po dvou milionech korun každému ze dvou dětí zesnulé (jedno z nich je jeho synem) a po milionu jejím rodičům. Dohromady šest milionů korun.
Neopírá, že manželské rozmíšky nebyly výjimkou, stejně žárlivecké scény: kvůli době strávené v zaměstnání ho prý partnerka podezřívala – neprávem a zcela mylně – že má ještě někoho jiného. Osudného večera však byl klid. Žádná hádka, konflikt; nic takového. Naopak svědci z okolí oběti, jak její kamarádka, tak bývalý přítel, kteří byli slyšeni jako svědci, mají vcelku jasno: manžela se žena bála jako násilníka a chtěla se vztah ukončit: podle slov kamarádky asi odejít, podle expartnera se chtěla rozvést. Nad tím však obžalovaný jen mávne rukou: slovo rozvod prý bylo v „italském“ manželství běžnou součástí komunikace, aniž něco znamenalo. Stejně jako vzájemné posílání „do p…“.
Soused bydlící nedaleko nepochybuje, že když byl večer venku u svého domu, slyšel slovní konflikt; nebylo ale rozumět, oč jde. A k jeho finále se vyjádřit nemůže: jednak měl dámskou návštěvu, jednak se přihnal déšť, který ho přiměl uchýlit se dovnitř.
Obžalovaný trvá na tom, že v pokoji na ubytovně byl večer před tragédií ještě jeden muž: zrzek údajně s přezdívkou Boris, který se mu představil jako Honza. On sám ho podle vlastních slov viděl poprvé o několik dní dříve, když se náhodně sešli v hospodě, ale manželka ho prý znala z dřívějška.
Právě tenhle člověk měl přijít na návštěvu poté, co se po procházce spojené s popíjením – prý se jednalo asi o 12 piv – manželé zastavili ve vietnamské prodejně, vrátili se na ubytovnu, pokračovali v pití piva a L. B. se pustil do vaření číny. Host se podle jeho slov uvedl láhví Jima Beama, a tak došlo i na panáky; vlastně flaška skoro padla. L. B. vypověděl, že on si zprvu hleděl vaření, zatímco příchozí si s jeho manželkou vykládali o starých časech, čemuž on nevěnoval valnou pozornost. Přišel s ním do kontaktu ve chvíli, kdy si Boris ubalil marihuanu a on ho vykázal za dveře, aby nekouřil v přítomnosti miminka; venku si pak zahulil s ním. A pak ho přizval, ať mu jde pomoci, když Boris povídal, že vařil kdesi na horách.
Obžalovaný dále vypověděl, že pod vlivem vypitého alkoholu někdy kolem desáté večer „odpadl“ a šel si lehnout. V té chvíli prý viděl manželku u kuchyňské linky a Borise na odchodu, jak na chodbě s někým telefonoval. „Poslední vzpomínka je, že jsem položil hlavu na polštář – a šmytec,“ prohlásil v jednací síni. Kolem půl čtvrté ráno ho podle jeho slov probudil pláč miminka. Synovi dal mléko, které manželka vždy připravila vedle mikrovlnky, přebalil ho – a pak se šel podívat po své ženě, když nebyla v posteli. Našel ji ležet v koupelně na zemi, přičemž si všiml zranění na bradě a boule na čele. Nevěděl, co dělat, a tak zburcoval sousedy. Muž odvedle se prý přišel podívat, prohlásil, že žena v opilosti chrápe, poradil mu, ať jí podloží hlavu ručníkem a nechá prospat tam, kde je.
Útočník ohrožoval zdravotníky v benešovské nemocnici nožem a střelnou zbraníPo jeho odchodu L. B. podle svých slov u manželky zůstal. Prý se mu zdálo, že dýchá stále méně a nemohl nahmatat tep na krku, proto se rozhodl volat záchranku. Jeho mobil však selhal (k tomu obžalovaný vysvětluje, že s ním o pár dní dříve mrštil v práci o zem, když mu manželka volala a vyčítala, že si s ní nechce povívat, když je v zaměstnání), telefon své ženy nemohl najít, a tak opět sháněl pomoc v sousedství. Už však nebyly nic platné oživovací pokusy podle telefonických pokynů operátorky záchranné služby ani resuscitace, o niž se snažila posádka sanitky.
L. B. opakovaně odmítá, že by manželku napadl, tím méně bil tak, že by to vedlo k smrti. K tomu, co se stalo, nemá vysvětlení. Vlastně má: „Mohl to na ni zkoušet ten Boris, ona ho nechtěla a on se po ní mohl ohnat…“ Lidé blízcí oběti ale o pachateli nepochybují. „Chtěla od něj odejít; říkala, že se ho bojí,“ vypověděla kamarádka, jež hovořila třeba o skrývání monoklů pod slunečními brýlemi. „Prostě měli doma Itálii; chvíli bylo dobře, pak zase ne. Hádali se, bili se, prali se, pak se zase milovali,“ přiblížila soudu, jak se jí kamarádčino manželství jevilo. To expartner, který byl s usmrcenou v kontaktu i poté, co začala žít s L. B. a vzala si ho za muže, hovořil přímo o domácím násilí a týrání. Zmiňoval konkrétní případy, konkrétní zranění – třeba zlomeninu očnice v roce 2018 – a dokonce k soudu přinesl složku lékařských zpráv. „Ty mi nechávala, abych je schovával,“ vysvětlil. Napadení ze strany obžalovaného prý kdysi čelil i on. „Do dneška nemám zuby hotový,“ poznamenal k incidentu z května 2018. Přičemž si postěžoval, že z toho nic nevzešlo ani na policii, ani před „přestupkovou komisí“.
Předsedkyně senátu Alexandra Chrdleová naplánovala termín hlavního líčení ještě na pondělí příštího týdne. Dá se však očekávat, že k vynesení verdiktu se krajský soud dostane až později. V případě uznání viny a využití právní kvalifikace navržené obžalobou by za těžké ublížení na zdraví se smrtelným následkem mohl být vyměřen trest odnětí svobody v rozpětí od osmi do šestnácti let.