Jaká je environmentální cena rychlé módy? - Ekolist.cz<

60 % realizovaných nákupů oděvů se na konci téhož roku stane odpadem. / Ilustrační fotoLicence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autoraFoto | LoloStock / Wikimedia Commons Problém tzv. rychlé módy (fast fashion) bývá někdy představován jako záležitost spotřební mentality, akcelerující vznik odpadů. Pravda to samozřejmě je, ale jen do určité míry. Tričko vážící pár deka, které po několika nošeních skončí na skládce nebo ve spalovně, má totiž mnohem větší váhu. To, když dojde na jeho celkový dopad na životní prostředí. Podrobnosti uvádí studie uveřejněná v magazínu Nature. Víme, reklamy jsou otravné. A respektujeme, že je máte vypnuté :-) Budeme rádi, když nás podpoříte jinak.

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Do startu můžeme začít u populárně-naučného videa z produkce společnosti NeoMam. V jeho úvodu autoři zmiňují, že 60 % realizovaných nákupů oděvů se na konci téhož roku stane odpadem. Obnošené, ale také dost často nenošené/neprodané šatstvo, skončí na skládkách nebo zamíří do spaloven. Ročně je ho globálně kolem 18,6 milionů tun. Autoři videa objemy šatstva přirovnávají k vyčíslené váze nejrůznějších monumentů a památek. A dobírají se toho, že při nastaveném trendu komerční rychlé módy se do roku 2050 dobereme nějakých 150 milionů tun vyhozených oděvů, což by Velkou čínskou zeď dokázalo svou hmotností vyvážit hned dvakrát.

Není to jen o váze, ale o životním cyklu

Děsivé? Jistě, ale ne kompletní. Ve skutečnosti je to totiž ještě o něco horší. Problémem totiž je/není jen jedno tričko, které se stane odpadem, byť se jich takhle na skládce mohou nastřádat miliony kusů. Jde i o hodnotu materiálu, energie a surovin spotřebovaných na jeho výrobu, emise spojené s jeho přepravou, prodejem. Celý životní cyklus jednoho trička. A pokud ten vezmeme v potaz, stejně jako rostoucí objem textilií z oděvů na skládkách, nebude nám k vyčíslení škod na životním prostředí stačit ani tucet Velkých čínských zdí. Jak to?

Kirsi Niinimäki z katedry designu Aalto univerzity ve finském Espoo totiž vyčísluje, že odpadů spojených s globální produkcí oděvů je ročně 92 milionů tun. Oděvy jsou sice v principu vlákna a tkaniny, ale pro jejich výrobu je zapotřebí i procesní voda. Nějakých 79 bilionů litrů. Skutečně obtížně představitelné množství. A dál? Jak zmiňuje Niinimäki, je často těžké vidět celý obrázek. Oděvní průmysl má totiž velmi dlouhé a komplexní dodavatelské řetězce, počínající kdesi v zemědělství a petrochemickém průmyslu. A každý krok řetězce je zatížen spotřebou materiálu, vody, chemikálií, energie. Zrovna tak, na všech těchto postupně k tričku ubírajících se úrovních, dochází k poškozování životního prostředí, uvolňování škodlivin, produkci emisí.

Emise? Podobné těm z přepravy a stavebnictví

Například víme, že pěstování bavlny nepatří k nejšetrnějším zemědělským praktikám a že těžba ropy pro produkci plastů (vláken) představuje zátěž pro životní prostředí. Umíme ji i vyčíslit. V součtu se ale tyto jednotlivé nehezké prvky setkávají v tričku, vážícím pár deka. Nové technologie a průmyslová výroba tu paradoxně nevyúsťují v tričko pokročilejší, odolnější, lepší, ale jen trička levnější a dostupnější, vyráběná rychleji a ve větších objemech. Spotřební mentalita kupujících, umocněná marketingem prodávajících, tomu dodává pořádnou akceleraci.

Za posledních 40 let se spotřeba oděvů zvýšila z 5,7 kg na 13,0 kilogramů na osobu. A to i přes to, že je náš teď o 3 miliardy víc a zdaleka ne všichni na nové oblečení mají. Produkce emisí? Při započítání externalit se dostaneme k tomu, že oděvní průmysl produkuje 8-10 %, tedy 4-5 miliard tun ročně. Záleží, který z aktuálních odhadů si zrovna vyberete, ale „móda“ je tak 4-5x větší problém, než třeba létání letadlem, o něco menší, než celý sektor přepravy (ten se podílí na globální bilanci cca 14 %) a zhruba srovnatelný problém, jako stavební průmysl. Pokud se budeme bavit o znečišťování povrchových a pod-povrchových vod, je oděvní průmysl odpovědný za pětinu (20 %) globálního znečištění vod. A samozřejmě, když přijde na mikroplasty v oceánech, je oděvní průmysl (výroba i spotřeba) odpovědná z 35 %.

Co z toho plyne? Že rychlá spotřební móda je skutečně problém, který se neomezuje jen na čistou váhu vyprodukovaných odpadů. A jeho řešení začíná u nás samotných.

Doplníme, že z průměrných 9 000 000 tun plastů, které ročně skončí v oceánech, je jen 2000 tun v brčkách (0,025 %). Ty nám vadí a zakazujeme je. Oděvy, které tvoří třetinu objemu takových odpadů, nás ale zatím netrápí. Průměrný obyvatel Německa ušetřil zákazem brček 2,4 gramů plastů, ale ročně si mezitím nakoupil 16,7 kilogramů oblečení, které po roce odložil. Britové ušetřili dva gramy plastů na osobu, ale oděvů nakupují dokonce ročně 26,7 kilogramů. Kriminalizace jednoho nepatrného zdroje odpadů slaví úspěch, zatímco jiný, zásadní zdroj, zůstává i nadále přehlížen. Mnohem zásadnějším problémem pro zdraví planety a životní prostředí nejsou brčka, ale oděvní průmysl.

Populárně-naučné video z produkce společnosti NeoMam: