„To, co dělá naše divadelní společnost, s kouzelnictvím nemá nic společného. Jde spíš o magii. Trik, který využívá nedokonalost lidského oka – že černé na černém se stává neviditelné – je využíván v přírodě od nepaměti. Černé divadlo, které zřejmě začalo ve staré Číně, mělo do černého divadla, které děláme my, ještě hodně daleko,“ dodával Srnec.
Antilopy. Černé divadlo|foto:Black Theatre ImageTato slova často opakoval na besedách, když byl dotázán, jak takzvané černé divadlo, s kterým projezdil celý svět, vzniklo. Pan Srnec se narodil 29. srpna 1931 v Žalově, letos mu bylo 90 let.
Maturoval na grafické škole, studoval na hudební konzervatoři klavír a lidové nástroje a na Divadelní akademii múzických umění, na loutkařské katedře scénografii. Později říkával: „Černé divadlo by určitě vypadalo jinak, kdybych některou z těchto škol nenavštěvoval.“
A měl jistě pravdu, Jiří Srnec byl kulturní pětibojař: Byl režisér, scénograf, výtvarník, hudební skladatel a manažer.
Poprvé jsem ho viděl v Divadle Na Zábradlí v roce 1958 a světového uznání se mu dostalo záhy ve Velké Británii v Edinburghu na prvním mezinárodním divadelním festivalu. Tehdy jejich soubor měl deset členů a z festivalu se vrátili se smlouvou, která jim zaručovala účast na dalších pěti festivalech: v Austrálii v Perthu, Brisbane, Adelaide a i na pár dalších v západní Evropě.
Jiří Srnec|foto:Pavla KopřivováDo té doby neznámý efekt černého luminiscenčního divadla se světélkujícími prvky, který spočíval na hře objektů a věcí, jako jsou židle, hůl, zavazadla, kufry či chléb a nůž, s kterým člověk může krájet i někomu ublížit, se ukázal být efektem, kterému rozumí lidé na celém světě.
Jen reakce publika, jak občas Jiří Srnec zdůrazňoval, byla rozdílná: V Japonsku například bylo při představení naprosté ticho, lidé seděli jak přikovaní, a když někdo pohnul nohou, bylo to slyšet v celém prostoru. A na konci představení obecenstvo vždy bouřlivě tleskalo a projevovalo nadšení.
Opačně je tomu třeba v Latinské Americe, tam lidé řádili po dobu celého představení a herci si připadali jako na fotbale.
Doma spolupracovali s divadly Semafor, Laterna Magika a s Divadlem Spejbla a Hurvínka a v zahraničí se státní operou v Mnichově. Z jejich inscenací bych připomenul alespoň Pruhovaný sen, Alice v říši zázraků, Týden snů a Bílý pierot v černém.
Karel Hvížďala|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas PlusV roce 1991 založil a vedl Jiří Srnec soubor Imaginativ Praha. Zkušebnu měl na Zbraslavi a v posledních letech hrál i v Praze v divadle Broadway Na Příkopech. V zahraničí vidělo jeho divadlo pět milionů diváků. Za umělecký přínos byl vyznamenán medailí Za zásluhy a naposled dostal v roce 2018 Cenu Thálie.
Zemřel 28. listopadu 2021.
Autor je publicista