Pražské Jezulátko přijíždějí obdivovat návštěvníci z celého světa<

Pražské Jezulátko přijíždějí obdivovat návštěvníci z celého světa

Oltář pochází z roku 1776, zhotovil ho František Lauermann, sochy jsou od Petra Prachnera. U oltáře je fotografie papeže Benedikta XVI., který se u Jezulátka modlil při své návštěvě Prahy v roce 2009, sošce přivezl korunku. Na mramorovém zábradlí před oltářem jsou listy papíru s modlitbou k Jezulátku v řadě světových jazyků.

Sošku přivezla vévodkyně ze Španělska

Stáří sošky není přesně určeno, pravděpodobně pochází z druhé poloviny 16. století, kdy ji v jakémsi polorozpadlém klášteře našel mnich Josef. Odtud si ji přivezla vévodkyně Marie Manriquez de Lara, ta se roku 1556 provdala za jednoho z nejbohatších šlechticů, Vratislava z Pernštejna.

Nejprve soška pobývala na pernštejnských východočeských majetcích, když Vratislava jmenovali nejvyšším českým kancléřem, připutovala se šlechtici do Prahy. Sošku poté darovala ke svatbě své dceři Polyxeně z Lobkovic.

Paní Polyxena ji po manželově smrti roku 1628 věnovala klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné. Po katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Hradě je kostel nejnavštěvovanější pražskou církevní památkou. Třetí asi bude socha Jana z Nepomuku na Karlově mostě a místo jeho svržení do vody. Kult Nepomuka se rozšířil také po celém světě, ale Jezulátko je známější.

Jezulátko jako tvůrce zázraků

Soška byla v kostele natrvalo od roku 1641. Okolo oltáře jsou na stěnách desítky tabulek jako výraz díků za uzdravení, Jezulátko je tvůrcem zázraků, vrací sluch i zrak a všeobecně vrací zdraví.

Také má ochranitelskou funkci, Prahu chrání před nemocemi a válečnými události, mělo pomoci i proti Švédům drancujícím v roce 1639 Prahu. Soška putovala v roce 1651 po pražských kostelech a v témž roce ji korunoval pražský arcibiskup.

Šatičky jsou darem věřících, mezi nimi i Marie Terezie

Korunku můžete spatřit na hlavě, soška má také k dispozici řadu oblečků, její oblékání je projevem velké úcty. Šatičky jsou většinou darem věřících. V kostele je malé muzeum, do něhož vystoupáte po schodech na konci chrámu, vpravo od hlavního oltáře. Jsou tu oblečky i z Latinské Ameriky, pacifické oblasti, nechybějí ani šaty vyšité císařovnou a českou královnou Marií Terezií.

Na Ježíšovo božství a královskou důstojnost ukazují korunka a královské jablko. Barva šatiček se řídí liturgickým obdobím, většinou jsou zelené, bílé, v době adventu je socha ustrojena do fialové, na Vánoce je bez šatiček, v duchu úsloví „nahý jsem přišel na svět“.

Karmelitáni Jezulátko při misiích rozvezli do světa

O popularitu Jezulátka se zasloužili karmelitáni, kopie sošky byla rozvezena do všech jejich klášterů, bratři se zabývali misijní činností a na své cesty putovali s obrázky svatého dítěte. Mniši pocházeli z klášterů ve Španělsku a Portugalsku, odtud se povědomí o zázracích dostalo i do Jižní Ameriky.

Tamější obyvatelé si ji přizpůsobili, místo důstojného barokního děcka se setkáte s pestrobarevně oblečeným či namalovaným robětem. Z kostelů po světě přicházejí do pražského svatostánku zprávy o zázracích.

Jezulátko sloužilo i jako oficiální dar, prezident Havel vezl kopii sošky při návštěvě Filipín.

Návrat po dvou stech letech

Interiér kostela v 18. století podřídili jednotnému konceptu, vyzdobili ho díly nejlepších umělců té doby. Levá strana kostela je tematicky věnována karmelitánským světcům, tady mě zaujal oltář s obrazem Probodení srdce svaté Terezie ohnivým kopím Boží laskavosti, tzv. Extáze svaté Terezie z Ávily, od J. J. Ditricha. Před oltářem je podivuhodná socha sv. Terezy z Lisieux od Jiřího Kobra z roku 2019. Pravá strana je věnována pozemské rodině Kristově.

Centrální osa je tvořena křtitelnicí, ambonem (vyvýšené místo, odtud se čte slovo boží), oltářem a křížem.

Hlavní oltář je v podobě vítězného oblouku z roku 1723, mezi trofejemi je kopie bělohorského obrazu, v průhledu je Panna Marie prosící za vítězství z roku 1641.

V roce 1784 klášter zrušil dekretem Josef II. Karmelitáni ho museli opustit. V roce 1993 se po více než dvou stech letech na přání arcibiskupa kardinála Miroslava Vlka bosí karmelitáni vrátili. V kostele pomáhají a o sošku se starají karmelitky Dítěte Ježíše.

Přineste zvířátkům ovoce nebo mrkev

Před kostelem v Karmelitské ulici je každoročně postaven velký betlém, figury jsou v nadživotní velikosti. U paty schodů vedoucích do kostela je malá ohrádka s oslem, poníkem, ovečkou a kozou, ty si můžete za poplatek nakrmit granulemi. Ale pokud budete mít třeba jablko či mrkev, budou vás mít zvířata v poněkud malém prostoru o to raději.