Květa Konárová pase koně ze sena - Žďárský deník
  • 04/09/2022
  • Podle wizewebsite
  • 168 Pohledy

Květa Konárová pase koně ze sena - Žďárský deník<

Jak jste se k tomu vlastně dostala?

Náhodou. Jednou jsem zase neměla co dělat, chodila jsem přikládat ke kotli, a jak jsem tam tak seděla a přemýšlela, co dělat, vzpomněla jsem si, že mám ještě spoustu sena po koních. A tak to začalo. Prvním zvířátkem byla ovečka. Pak jich už bylo pět a pak jsem si řekla, že zkusím i něco jiného než ovečky.

Říkala jste, že to začalo ovečkou, není tohle zvířátko pro člověka, který to nikdy nedělal, příliš složité?

Ovečka je nejjednodušší. Opravdu. Velice dobře se dělá. Mnohem složitější je tvarovat jiná zvířátka.

Vyčetla jste návod někde v literatuře nebo jste začala bez jakékoliv rady?

Ne, nikde jsem nic nehledala. Schválně jsem si říkala, že se nikam dívat nebudu, ani na internet. Byla jsem na to pyšná, že jsem to zvládla úplně sama bez jakékoliv rady a pomoci. Podívala jsem se na návody až mnohem později, ale moje první zvířátka byla vyrobená bez návodu.

A když jste se tedy nakonec na návod podívala, děláte to podle něj správně?

Ne, mám svůj vlastní systém a postup.

Květa Konárová pase koně ze sena - Žďárský deník

A prozradíte ho?

Mám přítele, který mi vytvoří dřevěnou kostru. To je vlastně základ. Na tu kostru skládám seno a omotávám ho postupně provázky. Pořád motám a mačkám seno, až docílím požadovaného tvaru. Začínám od hlavy, a když je hotová hlava, tak už vidím, jak to bude nakonec vypadat.

Provázky používáte obyčejné, nebo to musí speciální?

Docela obyčejné, ale musejí být pevné, to aby se hned nepřetrhly.

Co bylo pro vás nejtěžší?

Asi nic, mě to opravdu baví a není to nic těžkého. Jenom když už se dlouho dělá a více zvířátek, tak z toho trochu bolí ruka.

Některé z vašich výtvorů dělají radost i malým návštěvníkům Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě…

Tam jsem byla v rámci velikonoční předváděcí akce a nakonec si tam několik zvířátek nechali. Ovečku, koně, zajíce, slepici a kohouta… A pak jsme se domluvili, že by měli zájem ještě o většího koně, takového, jakého mám doma na zahradě. Ten je skoro v životní velikosti. Tak jsem jim ho pro děti vyrobila.

Jak se dlouho vyrábí velký kůň?

Měsíc určitě. Nejdříve jsem musela zase poprosit o dřevěnou kostru, aby to bylo pevné. Základ jsem pak obalovala, padlo na to velké množství provázků a sena. Seno se vždycky slehlo a musela se přidat další vrstva a tak pořád dokola. V létě dostane kůň na zahradě vždycky zabrat, na zimu ho uklidím a na jaře trochu poopravím.

Mluvila jste o tom, že na výrobu zvířátek padne nejen velké množství provázků, ale i sena. Jak to máte se senem, sušíte si ho sama?

Já jsem tu měla ještě nějakou zásobu sena z dob, kdy jsme měli koně. Teď mi vozí seno přítel, který ruší chov králíků, a dcera z Dalečína. Ta koně má a já jim občas seberu nějaký ten pytel. Na malá zvířátka toho naštěstí moc nepadne.

Už známe vaše největší zvířátko ze sena, které ale bylo to nejmenší?

Mám tady jednu takovou malou krysu. Ale ta je spíš jen na ukázku a strašení. Ale dělám taky ještě malé zajíčky. Takové prťavce, ty se dělají bez kostry.

Máte ještě nějaké další koníčky?

Cestování, háčkování, prostě všechno možné. Nesnáším, když se nic neděje, pořád musím něco dělat.

Je možné si u vás nějaké zvířátko také koupit?

Určitě ano. Když někdo přijede, zazvoní a podívá se, tak určitě ano. Byla jsem s nimi také na jarmarku a dvakrát i na prodejní akci v Horáckém muzeu. Zájem o ně byl, zvířátka se líbila. Hlavně dětem.