Malotřídky mají nejistou budoucnost, dětí je méně, ale starostí přibývá
  • 01/07/2022
  • Podle wizewebsite
  • 246 Pohledy

Malotřídky mají nejistou budoucnost, dětí je méně, ale starostí přibývá<

Pavlínovská základní škola oslaví letos 134 let od svého založení. Jestliže v roce 1896 ji navštěvovalo 184 žáků, v letošním školním roce sem do jednotřídky dochází pouhých čtrnáct školáků.

Žáci od 1. do 5. třídy se učí společně, jen na matematiku, český jazyk a některé další předměty jsou rozdělováni do dvou skupinek.

V nově opravené budově mají děti počítačovou učebnu, interaktivní tabuli a všude panuje rodinná atmosféra. Oslovení rodiče i žáčci si školu pochvalují.

Ředitele malotřídek však stále trápí nejasná budoucnost.

„Domnívám se, že dnešní doba malotřídním školám příliš nepřeje. Trochu mi to připomíná situace, kdy se kvůli velkým obchodům a marketům často zavírají malé obchůdky a zaběhlé prodejny se smíšeným zbožím,“ říká ředitelka pavlínovské malotřídky Eva Požárová.

Učitel musí být zároveň ředitelem, asistentem i vychovatelem

Velké školy mají podle ní velkou výhodu. „Mají ‚své‘ žáky a ještě jim přibývají ti z okolních vesnic. Neohrozí je jedno nebo dvě děti, které nenastoupí. Pro nás na malotřídce je naopak důležitý každý žáček,“ zdůrazňuje a s napětím očekává, jak dopadne letošní zápis do 1. třídy, který mají naplánovaný už na dnešek.

V posledních letech je navíc čím dál větší problém sehnat na malotřídku kvalitního pedagoga.

„U nás je to o to těžší, že učitel je společně s ředitelem a asistentem i vychovatel. Musí umět také anglický jazyk a jsou na něj kladeny velké nároky, co se kvality výuky týká. Jsem ve škole jedenáct let a za tu dobu se u nás vystřídali čtyři učitelé,“ říká ředitelka.

Malotřídky teď obchází další strašák. Tím je změna financování regionálního školství pomocí takzvaného PHmaxu. Začít by měla platit od ledna 2020. „Už teď se na ni připravujeme jak organizačně, tak finančně. A víme, že to nebude jednoduché,“ konstatuje Požárová.

Ministerstvo školství nezaplatí jednotřídce víc než 27 hodin

Podle metodiky ministerstva školství hodnota PHmax představuje maximální týdenní počet hodin vyučování v rozsahu podle rámcového vzdělávacího programu financovaného ze státního rozpočtu.

Malotřídky mají nejistou budoucnost, dětí je méně, ale starostí přibývá

Až dosud byly školy financovány tak, že dostávaly příspěvek na jednoho žáka. Od nového roku to bude na základě počtu odučených hodin. „Podle vypočítaného PHmaxu zaplatí ministerstvo naší jednotřídce jen 27 hodin. Přitom já učím v tuto chvíli dvanáct hodin a paní učitelka dvaadvacet. Jenže to, co bude nad 27 hodin, nám však už ministerstvo nezaplatí,“ vysvětluje Požárová.

Řešení jsou podle ní různá. Jedním z nich je nerozdělovat děti tak jako dosud na stěžejní předměty do skupin po sedmi až osmi, ale spojit všechny dohromady. „Ale to nechceme. Výuka by se posunula směrem, kterým se nechceme ubírat,“ říká jednoznačně.

Některé malotřídky se snaží zažádat o výjimku a přejít z jednotřídní na dvoutřídní školu, kde jsou hodnoty PHmaxu zase jiné.

Obec o školu přijít nechce, opravila ji a hradí obědy žákům

V Pavlínově požádala ředitelka školy o pomoc obec, jež navýšila měsíční finanční příspěvek. „Tím si navýšíme náš rezervní fond a hodiny snad nebudeme muset spojovat,“ podotýká.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Pavlínov, který leží dvacet kilometrů od Velkého Meziříčí, má zhruba 250 obyvatel. Vedení obce škole každý měsíc posílá částku 25 tisíc korun na provoz. Od letošního školního roku plně platí také obědy pro všechny žáky.

„Školu tu chceme rozhodně udržet. Vždyť jsme ji nedávno zrekonstruovali. Doufám, že v dohledné době přibudou i děti. Začalo se zde hodně stavět,“ věří starosta Karel Peterka.

Podle krajského úřadu je na Vysočině 118 malotřídních základních škol. „Kraj poskytuje těmto školám metodickou podporu a finanční podporu prostřednictvím jejich zřizovatele. Například poskytnutí darů obcím na podporu převodů vzdělávací činnosti z kraje na obce a na podporu obcí při zabezpečování vzdělávání,“ uvedla Radka Šalandová z oddělení rozvoje vzdělávání Kraje Vysočina.

Po přeřazení do malotřídky problémy zázračně zmizely

Když malý Bertík začal chodit do jedné velké základní školy ve Velkém Meziříčí, zažívali jeho rodiče i on sám velký stres. Zvídavý chlapec se spoustou otázek byl podle učitelky ve třídě s pětadvaceti žáky rušivým elementem s poruchou chování.

„Bertík vyrůstá mezi dospělými a nemá kolem sebe skupinu dětí a vrstevníků. Tím pádem i trochu jinak myslí. Je velmi zvídavý, hodně se ptá a potřebuje, aby s ním protistrana komunikovala. Když s ním nemluví, tak dělá vše pro to, aby na sebe upoutal pozornost,“ začíná chlapcova maminka Vierka Kaštanová vyprávět příběh z loňského roku.

Paní učitelka si podle ní se synem nevěděla rady. Začal dostávat poznámky, nosil domů pětky. Pryč prý byla také motivace chodit do školy. Začal se vymlouvat na bolesti hlavy a břicha, byl často nemocný. „Běhali jsme po doktorech, ale nikde mu nic nenašli,“ říká Kaštanová.

Od třídní učitelky nakonec dostala doporučení navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu s tím, že je Bertík nesoustředěný, hyperaktivní, že má poruchu chování, bude určitě i dysgrafik a dyslektik.

„Paní učitelka vypracovala na syna třístránkový posudek, kde nebylo jedno jediné slovo kladné. Všechno dělal špatně, vše bylo negativní,“ vzpomíná.

V poradně však měli odborníci jiný názor.

„Řekli, že Bertík není hyperaktivní dítě, vůbec nemá poruchu chování a v některých testech měl dokonce znalosti jako o tři roky starší děti. Prý jen potřebuje trochu jiný přístup. Doporučili mi, že by bylo vhodné najít školu, kde je menší počet dětí ve třídě a rodinný přístup,“ připomíná hochova maminka, jak začalo pátrání po venkovské malotřídce, kam by mohli Bertíka v pololetí druhé třídy přeřadit.

Nakonec padla volba na malotřídku v Pavlínově, kterou navštěvuje čtrnáct dětí od první do páté třídy. Na některé předměty, jako je například matematika, se dokonce ještě dělí. Učitelka se tak může věnovat pouze sedmi žákům.

„Nic lepšího než tento přestup se nám nemohlo stát. Bertík je v pohodě, do školy se těší a jako zázrakem zmizely i všechny zdravotní potíže,“ zdůrazňuje matka.

Vůbec jí přitom nevadí, že musí synka každý den do školy vozit.

„Lidé na malotřídky nenahlížejí moc dobře, ale přitom to je podle mě pro děti to nejlepší, co může být. Ve třídě je malý, věkově smíšený kolektiv. Nejvíc oceňuji individuální přístup učitelky k dětem a také složení třídy, kde jsou jak malé, tak větší děti. Navzájem se od sebe učí a pomáhají si. Učitelé pro ně dělají také spoustu aktivit, které by ve velké škole, kde je i víc než 25 žáků, ani nešlo zvládnout,“ má jasno Vierka Kaštanová.