• 21/01/2023
• Podle wizewebsite
• 414 Pohledy

Z Ostravy do Afriky. Ve čtyřiceti změnila svůj život, dnes si v Angole plní sny<

„Cítila jsem, že potřebuji změnu. Bylo toho víc, co mě trápilo. Vyřešit problémy ve vztahu, holky už mě nepotřebovaly, ani zaměstnání mě nebavilo. Ale nových příležitostí v Ostravě se moc nenabízelo, tak jsem přijala práci v Praze,“ popisuje začátky svého nového života, což ale tehdy ještě netušila.

Praha a nový začátek

„Říkala jsem si nejdřív, že si s manželem potřebujeme možná od sebe trochu odpočinout, oddychnout a uvidí se, jestli spolu máme zůstat nebo ne. Takže nejprve jsem mezi Prahou a Ostravou prostě pendlovala. Ale pak jsem pochopila, že mě v Ostravě kromě holek, a ty už byly v letech, kdy si potřebovaly začít žít své životy bez rodičů, nic nedrží. Zůstala jsem tedy nakonec v Praze a rozvedla se,“ shrnuje těžké období s tím, že v té době vůbec netušila, jak razantní změna života ji nakonec ještě čeká.

Vladana Gomes Adolfo.Zdroj: Se svolením Vladany G. Adolfo

Svého druhého manžela Eurica poznala právě v Praze. Když mluvil o svém domovu, angolské Luandě, aniž by to on sám tušil, vzbuzoval v akční rodačce z Ostravy stále větší zvědavost a touhu zemi poznat blíže.

„Byla jsem to já, kdo zhruba po roce a půl navrhl, abychom se přestěhovali k němu domů. On váhal a nechtěl. Žil už tady 12 let. S jeho přesvědčováním mi ale pomáhala i jeho rodina. Taky chtěli, abychom se vrátili. No a dnes už tu jsme pět let,“ usmívá se Vlady. Současně ale přiznává, že ne všichni v jejím okolí její rozhodnutí přijali s nadšením, přesto toho nelituje.

"Nerozhodla jsem se ze dne na den - tak a odletíme. Dlouho jsme to diskutovali i s dcerami, se kterými máme krásný vztah a cítila jsem i tehdy od nich jejich velkou podporu. Nejtěžší to asi bylo pro naše, jsem jejich jediné dítě, o Angole toho tehdy moc nevěděli. Určitě to rozhodování nebylo jednoduché," vzpomíná.

Angolský sen

Zároveň přiznává, že ani ona do Angoly neodjížděla s příliš velkými znalostmi. Cítila hlavně pocit štěstí, že navštíví kontinent, o kterém snila už jako dítě. Manžel popis rodné země shrnul slovy: "Asi ti tam bude hodně horko a všichni tam budou černí."

"My žijeme v provincii Luanda, přímo v hlavním městě Luanda. To je podobné, jako u nás máme Moravskoslezský kraj a krajské město je Ostrava. S tím že Luanda je hlavní město státu, tedy něco jako Praha. Má zhruba sedm milionů obyvatel, ale jen hrstka obyvatel je opravdu původem z Luandy. Manžel a jeho rodina pochází z UÍge," vysvětluje Vlady.

Z provincie Luanda:

Právě z manželovy rodiny měla velké obavy a strach. Z toho, jak ji přijmou. Jak se vyrovnají s faktem, že je bílá Evropanka, rozvedená a má dvě dospělé dcery.

Angola je v současné době podle Ministerstva zahraničí ČR považována za zemi politicky stabilní, s třetí největší ekonomikou subsaharské Afriky. Počet obyvatel v roce 2020 činil více než 31 mil., hlavním městem státu je Luanda s 6,9 mil. Obyvatel. Další významná města jsou Lubango (1,01 mil. obyv.), Huambo (0,9 mil. obyv.), Lobito (0,73 mil. obyv.), Benguela (0,47 mil. obyv.). Oficiálním jazykem je zde portugalština. Většina obyvatelstva (80 %) se hlásí ke křesťanství. V čele výkonné moci je prezident João Manuel Gonçalves Lourenço (od roku 2017). Zdroj: Businessinfo.cz

"Reagovali úžasně, pozitivně, vstřícně, moc mile a tak samozřejmě, přirozeně. No a pak už jsem do toho spadla po hlavě. Tady jsou obrovské třídní rozdíly, jsou tady lidé, kteří žijí hodně chudě, ale je tady i střední třída, kam patříme i my a manželova rodina. A pak jsou tady samozřejmě ti hodně bohatí, jako všude,“ vysvětluje s tím, že ona sama tyhle věci ze začátku moc nevnímala.

„Bylo to všechno strašně rychlé, byli jsme v jednom kole. Okamžitě po našem příletu do Angoly jsme začali řešit založení firmy, měli jsme svatbu, budovali naše bydlení a během tří měsíců jsme měli otevřený obchod,“ popisuje Vlady a jedním dechem dodává: „Všechno jsem vnímala pozitivně, byla jsem šťastná, že jsem konečně v Africe. Měla jsem pocit, že sem patřím. Proto mě asi ani nic tady neděsilo, nešokovalo, prostě všechno bylo milé a příjemné. Bez podpory manželovy rodiny by to ale tak snadné nebylo. Opravdu hodně nám pomohli."

Charme Natura

Vladana s manželem rozjeli v Angole manufakturní výrobu vlastní přírodní kosmetiky pod značkou Charme Natura. Otevřeli i prodejnu v luxusní čtvrti Luandy, kde nabízí nejrůznější produkty - mýdla, šampony, krémy a další přípravky na tělo, vlasy atd,, ale i svíčky a různé doplňky.

"O přírodní kosmetiku je v Angole velký zájem. Nejoblíbenější jsou naše produkty na akné, kterým Angolané hodně trpí, a pak oleje na vlasy," říká podnikavá rodačka z Ostravy s tím, že se sice zaměřují hlavně na angolský trh, ale občas vyváží produkty i do okolních zemí jižní Afriky a zvažují oslovit i české zákazníky.

"Už v Praze jsem experimentovala různě s bylinkami a zkoušela vyrábět mýdla. Chtěla jsem také pomoci manželovi s jeho problémovou kůží, česká voda mu vůbec nevyhovovala. Moje původní vzdělání je zemědělské, studovala jsem botaniku, Eurico podnikáním doslova žije, takže to všechno do sebe vlastně tak nějak od začátku krásně zapadalo,“ popisuje dále Vladana.

Jako každý podnikatel, i oni narážejí na různé překážky: „Nejsložitější věc? Asi dovoz materiálů ze zahraničí. Téměř všechno jsme hlavně zpočátku museli dovážet z České nebo Jihoafrické republiky. Stejně komplikované bývají i platby na fakturu za zboží. Manžel musí odjet do Namibie, zaplatit a my pak čekáme, až nám zboží pošlou, a to může trvat i měsíc,“ komentuje možnosti v Africe ve srovnání s EU, kde je všechno mnohem více na dosah ruky.

Opět se ale ukazuje, že každá překážka v jejím případě jakoby otevírala dveře nový osudovým příležitostem.

„Tím, že je dovoz tak velmi komplikovaný, snažíme se být v podnikání co nejvíce soběstační. Nyní už máme vlastní lis na výrobu rostlinných olejů, já objevuji místní angolské byliny a postupně se tak přibližujeme k naší vizi vyrábět si většinu ingrediencí pro naše produkty,“ komentuje boj s angolskými nástrahy podnikání Vlady.

Plány s farmou

Spoustu produktů pěstují na vlastní farmě, kam se v budoucnu plánují z předměstí hlavní města Luandy, kde žijí nyní, přestěhovat. V současné době tam pěstují kakao, ze kterého lisují vlastní kakaový olej a vyrábí kakaové máslo. A taky kávu.

„Plánujeme zkusit obojí dovážet do České republiky, možná založit i malou čokoládovnu. Na místní produkci je skvělé, že můžeme podpořit angolské zemědělce a malé podnikatele. Už nyní vykupujeme semena přímo od místních a plánujeme spolupráci například s podnikatelkou, která nám bude vyrábět dárkové krabičky z trávy. Ty jsme zatím dováželi z Česka,“ líčí zapáleně další plány. A nevylučuje v budoucnu sortiment rozšířit také o biopotraviny jako je sezam, kokosová-sezamová mouka nebo baobabový prášek.

Vladana Gomes Adolfo.Zdroj: Se svolením Vladany G. Adolfo

„Zkoušela jsem vyrábět i mangový prášek, který se výborně hodí třeba do jogurtů či smoothies. V prosinci, během sezóny, kdy zrají manga, je jich tu nespočet a skoro nijak se nevyužívají, což je hrozná škoda. Také experimentuji s výrobou ochranného krému pro albíny. Místní asociace sdružující lidi s albinismem mě oslovila s tím, že na trhu nejsou k dostání produkty na ochranu kůže. Albíni totiž velmi často čelí problémům s kůží kvůli poruše tvorby melaninu," vypráví dále Vladana.

Podle ní se jinak rutinní život v Luandě od života v Čechách tolik neliší. „Netrpíme hladem, nechybí ani pitná voda a splachovací záchody, máme zde elektřinu i internet. Afrika zkrátka není jen o chudých vesnicích či luxusních hotelových rezortech. Lidé ze střední třídy zde žijí pěkné životy jako všude jinde. Samozřejmě jsou tu místa, kam se raději nechodí, protože tam je kriminalita vyšší, ale zase i taková místa se najdou všude. Jinak jsou zde normálně i školy, univerzity a pochopitelně vzdělaní a příjemní lidé. Například angolské jídlo je úplně úžasné,“ vysvětluje důvody, proč se rozhodla o zemi, pro většinu Čechů stále hodně neznámou, napsat knihu.

„Chtěla bych vyvrátit spoustu předsudků, které lidé o Africe, o místních a zdejším životě pořád ještě mají. Podělit se o své zážitky a reálné postřehy," vysvětluje na závěr našeho povídání.

KNIHOU PROTI PŘEDSUDKŮM

Obal z připravované knihy.Zdroj: Se souhlasem V.G.AdolfoVladana snad od malička toužila žít v Africe. Aby se svému snu přiblížila, otevřela v Ostravě Afro kavárnu. A když jí do života vstoupil sympatický Angolan Eurico, mohla se konečně přestěhovat na černý kontinent. Stala se součástí africké rodiny, začala podnikat a dočkala se svých vysněných dobrodružství. Jaká ve skutečnosti jsou? Jaké to je být Evropankou v africké rodině? Splněný sen, nebo africké peklo?

Tak zní citace nakladatelství Alpress, které se knihu Vladany Gomes Adolfo o životě v Aflice chystá vydat už letos na podzim.

"Proč jsem knihu napsala? Protože jsem šťastná. Nepovažuji se za spisovatelku, psala jsem to tak, jak jsem to měla na jazyku," říká sama autorka. "Věřím, že má smysl plnit si své sny i přes všechna ale. Kniha je o všech starostech a radostech, které jsem si svým rozhodnutím přivodila, a o vypořádání se s nimi. Možná jsem se jen potřebovala z toho "vykřičet", protože mi to nepřišlo vhodné tehdy před pěti lety při nasedání do taxíku v Praze před domem vykřikovat: Lidi, já jedu do Afriky, i když jsem moc chtěla," dodává se smíchem.

Pokud i vy chcete poznat život v Africe očima rodačky z Ostravy, která se ve 40 letech rozhodla k radikální změně svého života, sledujte její webové stránky www.vladana-gomes-adolfo.cz, nebo její facebookový profil Vladana G. Adolfo zde.