Orlické vraždy po třiceti letech - Novinky.cz
  • 16/09/2022
  • Podle wizewebsite
  • 130 Pohledy

Orlické vraždy po třiceti letech - Novinky.cz<

Orlické vraždy po třiceti letech

Kopáč tehdy seděl ve svém domě v Rudné u Prahy na invalidním vozíku s nabitou pistolí v ústech, nechtěl se vzdát a hrozil, že se zastřelí. Pro kriminalisty však jeho svědectví bylo klíčové.

Doucha, který u policie působil 27 let a spoluzakládal a poté i vedl útvar pro boj s organizovaným zločinem nakonec musel něco podniknout…

Jaká byla vaše role v tom případu?

Byl jsem v té době ředitelem Krajského úřadu vyšetřování Středočeského kraje, tedy šéfem vyšetřovačky, která procesně zpracovávala kauzy, aby byly použitelné pro případný soud.

Ten případ vyhrabali ze země kluci z pražské mordparty, hlavně Jan Štoček a František Havlovič. Na celé kauze se ale vlastně podílely hned tři útvary. Zaprvé zmínění pražští kriminalisté, kteří to vykutali a zjistili, že první lovení sudu s některou z obětí by mělo být u orlické přehradní hráze. To místo zase patřilo nám, Středočechům.

Když se propátrala hráz, kde byl terén jednoduchý, protože byl omezen tou hrází, tak další poznatky vedly ke Žďákovskému mostu. Ten ale nepatří ani Praze, ani Středočechům, nýbrž Jihočechům. Práce se tak rozdělila.

Jihočeši nám vyšli vstříc a celý ten prostor pro nás střežili, protože v té době tam byl veliký pohyb lidí. Bylo to v polovině července 1995. Nejvíc to štvalo podnikatele, co provozovali na Žďákovském mostě bungee jumping, protože jsme je odtamtud museli vyhnat.

Kolik na tom tehdy pracovalo lidí?

Od prvních informací až do zadržení pachatelů kolem deseti plus zásahovka. Poté včetně výslechů už jen dva naši vyšetřovatelé.

Jaká byla prvotní informace k té kauze?

Informace, že existuje pražská banda, která likviduje podnikatele, strká je do sudů a do louhu a hází je do orlické přehrady, přišla ve velice vágní podobě z kriminálního prostředí ze severních Čech, pokud si dobře vzpomínám.

A protože šlo o pražskou bandu, začali na tom dělat detektivové z pražské mordparty. Tam odvedli největší kus práce zmínění Štoček s Havlovičem. Dokopali to do zjištění, že by pachateli měli být zejména Ludvík Černý a Karel Kopáč.

Hovoří se, že právě vykonavatel všech vražd Černý se svými činy před ostatními chlubil, takže ho mohl někdo prásknout.

Ano. On se dokonce snad nabízel jako nájemný vrah. V krimi prostředí se povídaly i různé příběhy, že další mrtvoly leží v jižních i severních Čechách, ale nikdy se to nedostalo do stadia, že by se šlo opřít o nějaké relevantní poznatky.

Do prvního sudu bylo všechno do slova a do písmene na vodě. Jen se vědělo, že se házejí někam do Orlíku

V době, kdy jste začali pátrat na orlické přehradě, už jste věděli, kdo mohl vraždit a kdo byly oběti?

Na hrázi už se vědělo, kdo by to měl být, kteří pachatelé by tohle měli dělat a házet sudy do Orlíku. Samozřejmě byli také vytipovaní poškození, pohřešovaní. Chtělo to akorát jedinou věc: vytáhnout aspoň jeden sud.

Pátrání potápěčů z Báňské záchranné služby, které jsme měli k dispozici, je poměrně nákladné, což je pochopitelné, náročná práce se super technikou. A platila to pražská policie. Kdyby se ten sud nenašel, tak by vedení řeklo konec, protože nemáme nic hmatatelného. A do prvního sudu bylo všechno do slova a do písmene na vodě. Jen se vědělo, že se sudy házejí někam do Orlíku.

Přesné místo jste neznali?

Ne, přesně tak. Nabízela se hráz, kam se dá dobře dojet autem a hodit z ní dolů. Ta byla propátrána poměrně rychle, protože všechno, co by spadlo do vody, by bylo zachyceno o tu hráz.

A další místo, které odpovídalo možnosti zbavit se sudů, byl Žďákovský most. Tam už to ale bylo o něčem jiném. Padesát metrů z mostu na hladinu a dalších přes padesát metrů hloubka.

Jak dlouho pak trvalo, než jste objevili první sud?

Bylo to snad v předposlední, či dokonce poslední den toho týdne, kdy potápěči chodili pod vodu, opravdu za pět minut dvanáct. Navíc jak v červenci narůstala teplota, tak začaly sinice a hrozně se zhoršovala viditelnost ve vodě.

Potápěči řekli, že jestli tento týden něco nenajdeme, přijdou na podzim, až bude čistší voda. Naštěstí se našel první sud, což byl malý zázrak.

V čem?

Když se stavěl Žďákovský most, tak se používala zaběhnutá praxe zedníků, že co se nehodilo, tak se zahodilo. V tomto případě do vody. To znamená, že na dně bylo mnoho zbytků stavebního materiálu, dokonce se říká, že tam skončila i stará nákladní vétřieska.

Takže potápěčům se jednak zhoršovala viditelnost a pak tam nacházeli velké množství harampádí, které se dalo se sudem lehce zaměnit. Tudíž ten nález byl zázrak.

Byl jste tehdy na místě?

Ano, ale nebyl jsem tam pořád, měl jsem i další práci. Dá se říct, že jsem to koordinoval a řídil vyšetřovačku.

Čí tělo bylo v prvním sudu?

Patřilo Leorentu Lipovecimu (původem z Kosova). Byl mezi vytipovanými oběťmi.

V jakém stavu tělo bylo? Měl na něj nějaký vliv louh, který do sudu pachatelé dali? Oni si mysleli, že tím tělo rozpustí?

Ale to se nestalo. Možná by musela být jiná koncentrace, možná by to nesmělo být v uzavřeném prostoru, ale rozhodně to neudělalo, co si oni představovali, že by byla identita oběti zničena.

Co jste nakonec celkově v Orlíku našli?

Dva sudy a další oběť zamotanou v pletivu. Celkem šlo o pět vražd, přičemž jedna oběť zemřela v nemocnici (matka jednoho z orlických vrahů Anna Medková) a další byla zastřelena a nalezena ve svém domě (Kopáčův švagr Jaroslav Meier).

Co se dělo po nálezu prvního sudu?

Nastal fofr, protože bylo potřeba pachatele zadržet a zahájit konkrétní stíhání. Už jsme měli motiv a získali důkaz. Připravil se tedy zásah, na který jeli pražští detektivové, moji vyšetřovatelé a pražská zásahovka.

Někde jsem četl, že se policii ozval sám Kopáč.

Orlické vraždy po třiceti letech - Novinky.cz

Ne. Neozval se nikdo z nich. Byl tam jiný problém. To, co jsme prováděli pod Žďákovským mostem, samozřejmě neuniklo pozornosti veřejnosti. Mám pocit, že hoši z bungee jumpingu byli naštvaní, tak zavolali do televize, že tam policie něco vyvádí.

Přijela Nova, která si dokonce od někoho půjčila pramičku, a zamířili k pontonu, kde jsme byli my. Musel jsem rychle skočit do motorového člunu, vytlačit je pryč a pak jim dát nějakou informaci, protože to už jinak nešlo. Dal jsem jim ale zavádějící informaci, že je tady jakési součinnostní cvičení pražské a středočeské policie. Tomu samozřejmě nevěřili.

My jsme věděli jednu věc, že jakmile se tohle objeví v TV Nova, tak koho to osloví, budou ti hoši. Budou vědět, že policajti jsou tam, kde oni naházeli sudy. Proto se musel celý zásah zrychlit.

Kdy jste pro ně šli?

Bylo to do druhého dne.

Zatkli jste všechny při jedné akci?

Vždycky se to tak musí udělat. Šli jsme po třech hlavních, tedy po Kopáčovi, Černém a Vladimíru Kunovi.

U zatýkání Kopáče jste sehrál hlavní roli.

Tam nastala komplikace. On byl na zásah připraven a vyhrožoval sebevraždou. Já už jel tehdy z úřadu domů, když jsem dostal do telefonu informaci o problému v Rudné u Prahy, že Kopáč sedí s bouchačkou v puse a chce se odstřelit. Dal jsem pokyn, ať nedělají žádné kroky, čekají, a jel jsem na místo.

Šel jsem za Kopáčem v civilu, neozbrojený, bez vesty a bez vysílačky. Nešel jsem bojovat, ale vyjednávat

Spojil jsem se s Mirkem Vávrou, což byl v té době vrchní komisař pražské kriminálky, vlastně její šéf, Štoček s Havlovičem byli jeho kluci. Jeli jsme na místo spolu s Vávrou a bylo to dobře, protože s Kopáčem nebyla řeč. On chtěl mluvit s někým, kdo má právo v té věci rozhodovat, odmítal vyšetřovatele. A hlavně se chtěl vidět se svou tehdejší přítelkyní.

Kdo rozhodl, že za ním do domu půjdete vy?

Já jsem to rozhodl. To jinak nešlo. Šel jsem v civilu, neozbrojený, bez vesty a bez vysílačky. Nešel jsem bojovat, ale vyjednávat.

Jaké měl Kopáč podmínky?

Jedinou. Mluvit se svou přítelkyní. Řekl jsem mu, že ano, že to umožníme, ale že ji dovnitř nemůžu pustit, dokud má zbraň v ruce. Takže jsem ho vyzval, ať mi ji dá a že mu zaručuju, že tu bude mít přítelkyni a může si s ní popovídat. Na to, že by odevzdal zbraň, ale nechtěl přistoupit, a takhle se to točilo furt dokola.

Vysvětloval jsem mu, jak to bude vypadat, když se odstřelí, jak ten mozek bude na tamté stěně a jak to všichni komplicové, kteří byli nekorektní, což on věděl, potom nahážou všechno na něj, a že do toho možná sklouzne i jeho přítelkyně. A tohle všechno pořád dokolečka tři hodiny.

Nám šlo hlavně o to, aby se Kopáč nezabil, potřebovali jsme ho živého a nakonec se potvrdilo, že to bylo dobře.

Co jste za dlouhé tři hodiny všechno probírali? I osobní věci?

Osobní věci ne. On byl v URNA, takže jsem mu říkal: „Tys byl policajt, ty víš, co to je, že stejně není úniku. Už se všechno ví, sud je venku, což znamená, že budeš hrát teď o to, aby všechno bylo co nejmírnější. Hlavně hraj o to, aby to všechno neskončilo na tobě a té tvé holce“. Bylo to nekonečné.

Jaký byl závěr těch tří hodin ve dvou?

Šťastný. Už mi docházel dech i témata, protože bavit se tři hodiny o třech věcech se nedá. Jemu navíc docházela trpělivost. Seděl tam už iks hodin na invalidním vozíku, na kterém skončil po těžké autonehodě z ledna 1994.

Přiznal, že ho bolí záda, hlava, že je počůraný skrz na skrz, a chtěl svou holku, že už se odstřelí. Stala se ale ještě jedna věc, proto vím i ten čas tří hodin, který jsem tam s ním strávil.

Jaká?

Přijel jsem za ním v půl páté a on si v půl osmé pustil přes dveře televizi ve vedlejší místnosti, zprávy na TV Nova a koukal na ni. V tom okamžiku mi Mirek Vávra zaťukal na okno, abych šel za ním, a říkal mi, že je tu Nova s přenosovým vozem a chtějí přímé záběry odtamtud.

Já přitom krátce předtím Kopáčovi řekl, že jeho přítelkyně teď za ním přijít nemůže, protože všichni, co tu byli celé odpoledne, celý ten konvoj, odjeli právě na večeři a není tam nikdo.

A v té chvíli by TV Nova udělala přímý přenos, jak jsou všichni před barákem, policejní vozy, sanitky, plno policajtů… Proto jsem Vávrovi řekl, že televize musí pryč, že ani záběr, jinak bude mít na svědomí Kopáče a možná i mě. Kdyby Kopáč zjistil, že jsem mu kecal, co by se mnou asi provedl… Takže Vávra na ně vlítnul.

Co se dělo dál?

Krátce nato zazvonil Kopáčovi telefon, který měl položený na stole, u něhož seděl na vozíku. Zvedl ho a volala mu jedna z jeho sester. Asi se nějak domákla, že se v Rudné kolem jejich domu něco semlelo, a ptala se ho, co se děje.

Odpověděl: „Je to v hajzlu, jsou tady všude policajti, já mám bouchačku v držce a asi to všechno skončím“. A ona mu to úplně perfektně začala vymlouvat, že je všechno řešitelné.

A jak Kopáč už byl unavený a zároveň mluvil se svou sestrou, jeho pozornost se úplně rozplizla. Koukal se do stolu, bouchačka, kterou měl v puse, mu i s rukou vyjela pryč od hlavy.

Využil jste toho?

Za rohem ve vedlejší místnosti stál za dveřmi jeden z kluků ze zásahovky, který tam zůstal tajně po tom, co se zbytek týmu stáhl a opustil dům, když Kopáč vyhrožoval sebevraždou. Ten kluk viděl na mě, ale neviděl na Kopáče. Ten zase viděl na mě, ale ne na toho kluka.

Já tedy nenápadně pod stehnem tomu klukovi ukázal, ať na něj tvrdě jde. On se spolehl na to, že ho nepustím proti bouchačce, vlítl do té místnosti, chytl Kopáčovi ruku s pistolí a stlačil mu ji pod stůl. Vtom vyšel výstřel. Kopáč si tím nějak poranil nohu a možná šourek, ale jak byl dole ochrnutý, ani mu to nedošlo.

K druhému výstřelu nedošlo, protože jak jsem se dozvěděl, zasekla se. Ta bouchačka byla v hrozném stavu, asi nečištěná, takže se zasekl náboj a Kopáč neměl šanci vystřelit podruhé. To už dovnitř naskákali další kluci ze zásahovky a zadrželi ho.

Vy jste mu tu zbraň nezkoušel sebrat sám?

To by nešlo, protože na mě viděl a já bych musel přes celou místnost, protože jsem seděl na židli až u dveří, on mě k sobě vůbec nepustil.

Ale vůbec neočekával, že by mohlo dojít k nějakému útoku ze strany, kde byl schovaný člen zásahovky. Byla to jeho perfektní práce, protože šel fakt do tmy, do tunelu a do rizika.

Začal hned po zatčení Kopáč vypovídat?

Udělal to až poté, co se podle mě jako první rozpovídal Kuna. Naopak Černý to popíral a do dneška tvrdí, že je nevinný. Nakonec ale skutečně nejvěcnější byl Kopáč. Do úrazu byl v podstatě hlavou skupiny, šéfoval, byl nejsilnější osobnost.

Nakonec viděl tu bezvýchodnost a asi ho naštvalo, že všichni dávají ruce pryč, že dělali jen, co museli. Tak se přiznal ke všemu. I když Černý všechno popíral, právě on byl vlastně jediným vrahem, on jediný zabíjel. Kopáč spíš některé akce plánoval anebo vylákal oběť na konkrétní místo, třeba při vraždě podnikatele Aleše Katovského.

Ten byl první obětí gangu.

Přesně tak, zavražděn v dubnu před třiceti lety. Kopáč dělal Katovskému ochranku a vylákal ho ven kvůli penězům. Auto oběti pak skončilo v Německu v autobazaru, ale krevní stopy jsme v něm tehdy při prvním prověřování případu nenašli. To bylo někdy v roce 1992 či 1993. Nedostali jsme se proto nikam dál.

Poté, co to tedy Kopáč složil a přiznal se, tušili jste, že budete muset znovu na Orlík?

Ano, to jsme už věděli. Hlavně jsme ale dostali finanční požehnání od vedení policie. Kdybychom nenašli ten první sud, tak bychom tam znovu nejeli.

S kým z těch vrahů jste přišel osobně do styku po jejich zadržení?

Jednal jsem osobně jen s Kopáčem při zatýkání a pak jsem se byl zpočátku vyšetřování podívat za ním na Pankráci.

Co říkal? Už tehdy naznačoval, že ve vězení nezůstane a zabije se?

Ne. Byl takový zmražený, moc se nevyjadřoval. Ale navázal vynikající kontakt s jedním z pražských detektivů Havlovičem, který za ním jezdil i do kriminálu v Kuřimi u Brna, Kopáč mu psal i dopisy. Taky mně poslal nějaké přání k Vánocům.

Čekal jste, že to Kopáč právě v Kuřimi ukončí a spáchá tam v dubnu 2004 sebevraždu?

Že bych to čekal, to ne, ale nedivím se tomu. Život v kriminále je i pro zdravého člověka zátěž, natož když jste na vozíku.

Orličtí vrazi
Karel Kopáč (†44) - Bývalý vyhazovač, osobní strážce a také několik měsíců v roce 1990 policista Útvaru rychlého nasazení, hlavní organizátor gangu s přezdívkou Karlos, který po závažné nehodě v lednu 1994 ochrnul na dolní polovinu těla a zůstal v ústraní. Odsouzen na 21 let, 15. dubna 2004 se ve věznici v Kuřimi oběsil.
Ludvík Černý (56) - Dříve zedník a také vekslák, po revoluci řidič, právě on všech pět vražd spáchal, z toho čtyřikrát střelnou zbraní, jednou pomocí výbušniny. Údajně se nabízel na další nájemné vraždy, ale žádné už mu nebyly prokázány. Dostal doživotí, které si odpykává dodnes, nyní už pod příjmením Zámečník.
Vladimír Kuna (56) - Vyrůstal s Kopáčem v Rudné u Prahy, u něj ve sklepě dávali vrazi oběti do sudů, což byl prý jeho nápad. Odsouzen nakonec na 25 let, propuštěn za dobré chování po takřka osmnácti letech v červnu 2013.
Irena Meirová - Jedna ze sester Kopáče, manželka poslední, páté oběti orlických vrahů Jaroslava Meiera. Toho nechala odstranit Černým kvůli jeho majetku, především domu. Dostala desetiletý trest a v roce 2002 byla po osmi letech propuštěna.
Petr Chodounský (55) - Domnělý milenec Meierové, podílel se prý na podvodném získání poloviny peněz z dědictví po Kunově zavražděné matce Anně Medkové, které gang odcizil Kunovu bratrovi. Soud mu uložil 14 let, které si odseděl, v roce 2011 byl propuštěn na svobodu.

Jak byste trojici hlavních vrahů zhodnotil povahově?

Jde jen o můj pocit. Kopáč byl hlava, věcný pragmatický člověk. Kuna byl typický pomocný dělník, zručný, uměl zavařit sudy a udělal všechno, co se mu řeklo. Ale nějaké vlastní iniciativy se u něj mohl člověk těžko dočkat.

Něco jiného byl Černý. Ten měl mimořádně klamavý zjev. Do něho by člověk nikdy neřekl, že je to takový chladnokrevný vrahoun. Vypadal jako klouček. Na severu Čech měl přezdívku Mimísek. Komplicové mu taky říkali Pacient.

To proto, že byl takový blázen?

Víte, když někdo zastřelí člověka za jízdy v autě (Katovského), a je to řidič, tak to nemůže mít v hlavě v pořádku. Vždyť on tím ohrozil i sebe. Při té vraždě v dubnu 1991 na pražském Zličíně měl víc štěstí než rozumu, když se málem to auto srazilo s autobusem.

A co Černý předvedl u vraždy Lipoveciho? Střelil ho zezadu do zátylku na schodech a pak podle výpovědi Kopáče s Kunou skočil roznožku a vykřikl: „To jsem ale čtverák“.

Byl to hravý chlapec, což naznačuje i vražda Anny Medkové, Kunovy matky a majitelky sado-maso salonu. Tu zabil balíčkem s výbušným systémem. Kopáčova švagra Jaroslava Meiera také zastřelil sám. Jakmile mu za něco dali peníze, nevadilo mu nic.

Podnikání v 90. letech vedlo některé lidi, kteří měli vyšší nároky než schopnosti, k tomu, že se dávali i na takovouto dráhu

Vždyť i sám Kopáč se pak bál o život, když po nehodě skončil na vozíku a měli s Černým roztržku, protože ho víceméně hodili s Kunou přes palubu. Proto měl bouchačku pořád u sebe.

Černý je také poslední, kdo za trest na doživotí zůstává ve vězení.

Je to tak a stále se cítí nevinný.

S odstupem třiceti let můžete hodnotit, zda se vymykal případ ostatním?

Myslím si, že až tak moc ne. Bylo to naprosto typické pro dobu 90. let v této republice. Rozvolnění a podnikání vedlo některé lidi, kteří měli vyšší nároky než schopnosti, k tomu, že se dávali i na takovouto dráhu.

Orličtí vrazi byli výjimeční jednak tím, že byli první a že tam je ten vyšší počet pěti vražd. Ale podobných vražd, třeba i na zakázku, bylo v té době víc.

Myslím si, že v současnosti už to v takovémto rozsahu není dost dobře možné. Pohnuly se i policejní možnosti. Orlické vraždy považuji za svůj největší případ.

Byl o něm navíc po deseti letech od nálezu prvního těla natočen film Sametoví vrazi. Co jste na něj říkal?

Viděl jsem ho opakovaně. Byla tam licence, bylo to trošičku jiné.

Oběti orlických vrahů
Aleš Katovský - Podnikatel, kterému dělal Kopáč bodyguarda, znali se z posilovny v Podolí. Vrazi ho 5. dubna 1991 vylákali pod záminkou výměny valut do Rudné, odkud pak zamířili v jeho favoritu společně do Prahy a u železničního přejezdu na Zličíně jej Černý střelil do hlavy, přestože Katovský právě řídil. Jeho tělo vrazi zabalili do pletiva a shodili ze Žďákovského mostu do přehrady Orlík. Na jeho smrti vydělali údajně 800 tisíc korun, a navíc prodali auto do bazaru.
Leorent Lipoveci - Číšník a přistěhovalec z Kosova, který si chtěl od gangu koupit zbraň. Černý ho zastřelil zezadu do hlavy 9. ledna 1992 v Kunově domě. Byl první obětí, která skončila v sudu politá louhem a ten pak v orlické přehradě. Jeho smrtí si vrazi přišli na 30 tisíc korun.
Vlastimil Hodr - Starožitník, který přišel o život údajně kvůli zlatým pečetím, jež měl v době smrti u sebe, ale nikdy se nenašly. Vraždu spáchal sám Černý u benzinové pumpy v Plzeňské ulici v Praze, opět střelou do hlavy. Tělo gang musel kvůli jeho velikosti rozřezat, aby se vešlo do sudu, a rovněž skončilo na dně orlické přehrady.
Anna Medková - Kunova matka, majitelka sado-maso salonu, jíž se stal osudným balíček se směsí semtexu, tritolu a šroubů, který jí poslal 7. února 1992 Černý. Výbušnina ženě po otevření explodovala v rukou a na následky zranění po pěti dnech zemřela v nemocnici.
Jaroslav Meier - Manžel Kopáčovy sestry Ireny, Černý ho z jejího popudu kvůli sporu o dům zastřelil 6. července 1993 přímo v chodbě jeho vily čtyřmi ranami ze samopalu Škorpion. Vraždou měli získat sto tisíc korun.
yknivoNumanzeSaNyknalC