• 22/02/2023
  • Podle wizewebsite
  • 337 Pohledy

Úředníci jim podnikání rozmlouvali, dnes mají obrat 25 milionů<

Dlouhá léta včelařili. Sami doma používali tinkturu a mast s propolisem. Milan Pleva pracoval v JZD, nejdříve v sadech, později ve skladu ovoce. „Nebyl tam žádný možný postup, neměl jsem jak ukázat, co umím, navíc jsem chtěl chovat včely a být v čisté přírodě,“ říká zakladatel firmy. Začal uvažovat o tom, že by svůj koníček proměnil v podnikání.

Manželka ho v tom podporovala. „Účinky propolisu jsem byla nadšená, takže jsem o našem záměru neměla žádné pochyby, věřila jsem, že se uživíme sami,“ říká Hana Plevová. Aby si přece jen ověřila, zda bude o výrobky zájem, rozjela se s krabicí od bot plnou mastiček a tinktur do Hradce Králové. „Rychle jsem je prodala a bylo mi líto, že nemám takových krabic více,“ vzpomíná. A bylo rozhodnuto. Plevovi začali podnikat, psal se rok 1990.

Jak vypadaly vaše začátky?Hana: Manžel jezdil každý týden prodávat do Prahy na Havelské tržiště. V Praze byl tři až čtyři dny. Bydleli jsme na vesnici, znamenalo to vstávat velice brzy, ráno obstarat zvířata a vypravit větší děti do školy. S nejmladším Martinem jsem byla na mateřské. Mimo to jsem odpovídala zákazníkům na dopisy, etiketovala, balila dobírky, jezdila do Rychnova na poštu a chodila na pole.

Na pole? Hana: Pronajali jsme si políčko, tam pěstovali slaměnky do vazby a hlavně brambory, když by nebylo co jíst. Začátky byly těžké, tři malé děti a půjčka na dům, který jsme si sami postavili. A stát nám místo pomoci vzal přídavky na děti.

10 fotografií

Milan: Byli jsme mladí, šikovní a hlavně pracovití, takže jsme se hned tak nějakého problému, nebo neúspěchu nezalekli. Ale asi nejhorší bylo, když nebyly peníze na základní věci v rodině. Všechny vydělané peníze jsme totiž okamžitě vraceli do výroby.

Vyrábíte a prodáváte včelí kosmetiku. Kolik razítek a povolení jste museli získat? A jak dlouho to trvalo? Milan: Chtěli jsme mít ucelenou řadu včelí kosmetiky obsahující sprej, krémy, mléka s mateří kašičkou a propolisem i šampon. Získat povolení ale nebylo snadné. Státní instituce totiž nebyly zvyklé na soukromé firmy, natož jednotlivce. Výrobky čekaly na povolení i celý rok, čekání se ale vyplatilo a dostali jsme dokonce povolení k výrobě masti s včelím jedem – a od té doby jsme stále jediní v České republice, kdo zpracovává včelí jed do kosmetiky.

Hana: Abychom mohli vůbec začít, musela jsem si doplnit chemické vzdělání. Provoz musel být zkolaudován na výrobu kosmetiky a schválené receptury byly samozřejmostí.

Rodinná firma Pleva

Úředníci jim podnikání rozmlouvali, dnes mají obrat 25 milionů

Co byl největší problém?Hana: Třeba sehnat vhodné obaly. Nebyl internet, nebyly žádné seznamy výrobců obalů. Vše bylo přímo detektivní pátrání a následně byl problém s množstvím, podniky byly zvyklé na dodávky 100 000 kusů a více. Domluvit množství pro potřebu začínající firmy bylo téměř nemožné. Podobné to bylo i se surovinami, etiketami.

Milan: Problém byl s úředníky. Jednou nám vedoucí úřadu vysvětlovala, že když nemáme peníze na to nechat si udělat odborný posudek, zda nás podnikání uživí nebo ne, neměli bychom vůbec začínat s podnikáním.

Hana: Pro mne bylo nejtěžší, že nebyl žádný volný čas pro naše děti. Veškerý čas jsme věnovali firmě.

Začínali jste podnikat doma, kancelář jste měli v obývacím pokoji a sklad ve sklepě. Hana: Je to tak, ze začátku jsme pracovali doma, takže naše děti s námi od malička sdílely všechny útrapy i radosti, které podnikání přinášelo. Skládaly krabičky, zavíraly kelímky, jezdily s námi po výstavách a na trhy. Až po pár letech jsme mohli koupit v Častolovicích bývalé učňovské středisko a výrobu přestěhovat tam. U provozovny jsme měli malý obchůdek se zdravou výživou. Ale už po třech letech prostor přestal vyhovovat předpisům i objemu výroby a tak jsme opět řešili co dál.

Milan: Podařilo se nám koupit krásný pozemek v Potštejně, odkud pocházím, a získat stavební povolení na výstavbu provozovny.

Pokud vím, ani to nebylo bez problémů? Milan: Stavba nám vytvořila pár vrásek. A to nejen díky sousedům a tehdejšímu starostovi obce. Stavbu zkomplikovalo velké podmáčení, a tak se nám prodražila. Problémy byly s hypotékou, a aby nebylo málo, tisíciletá voda zaplavila vesnici, ve které sídlila naše stavební firma. Ale zvládli jsme to.

Hana: Kámen ze srdce nám spadl, až když jsme na tuto krásnou provozovnu splatili několikamilionový úvěr. A neumíte si představit tu radost, když jsme po 11 letech bez víkendů poprvé jeli na dovolenou. Kdo to nezažil, nemůže pochopit.

Vaše cesta k úspěchu rozhodně nebyla jednoduchá, neměli jste někdy chuť to vzdát?Hana: Já určitě ne. Naše firma je jako další mé dítě. Jen to další dítě zabralo veškerý volný čas a stálo plno úsilí. Ale já jsem velký optimista a vždy jsem věřila, že vše spěje k lepšímu. A myslím si to stále, mám před sebou výsledek, vidím ho.

Milan: Neměl, protože jak se říká, z rozjetého vlaku se nedá vystupovat. A také proto, že jsme s manželkou pracovali a budovali vše s láskou, pokorou a odříkáním.

Firma je rodinná, pracuje v ní už i další generace Plevů, co má kdo na starosti a kdo je šéf? Milan: Syn Martin po dokončení chemické školy přišel s tím, že by chtěl ve firmě pracovat, to byla velká radost. A po dvou letech svolal rodinnou radu druhý syn Lukáš a rovnou přišel s návrhy, co by se dalo zlepšit a co by ve firmě rád dělal. Martin má dnes na starosti provoz a výrobu a Lukáš marketing, e-shop, reklamu, obchod. A kdo je šéf? V zásadě zatím nikdo, každý na svém úseku a ostatní se probírá a řeší na „firemní radě“, kde se všichni čtyři domlouváme, radíme a řešíme.

Hana: Dcera mi pomáhá s grafickými úpravami věcí pro zákazníky (kalendáře, záložky, pexesa, kartičky).Vím, že naše děti si jsou vědomy rodinného dědictví. Je hodně těžké skloubit rodinu a podnikání, takže mě těší, když vše dobře klape.

Milan: Mám velikou radost z toho, že firmu postupně přebírají děti, váží si toho, co jsme s manželkou i s nimi vybudovali a úspěšně v tom pokračují. Krásné je to, že si uvědomují, že nepřebírají majetek, ale hlavně velkou zodpovědnost rodinnou firmu dále rozvíjet a předat jí pak svým dětem.

Kolik dnes máte zaměstnanců a prozradíte, jaký jste měli loni obrat? Nebo kolik výrobků jste prodali?Milan: Ve firmě je nás včetně rodinných příslušníků celkem patnáct a obrat jsme vloni měli 25 milionů. U výrobků to je těžké, některé jsou malé, některé velké, takže je dohromady nijak nesčítáme a nesledujeme počty všech prodaných výrobků.

V čem je podle vás tajemství úspěšného podnikání?Hana: Představivost. Vytrvalost, houževnatost, pracovitost. Důležité je nebát se. Samozřejmá je lidskost. Mít rád lidi a velké nadšení jim prostřednictvím výrobků pomáhat.

Milan: Úspěšné podnikání? Myslím, že pokud se dělá s láskou a pokorou, tak se úspěch dostaví. Je to stejné, jako s chovem včel. Pokud si koupím včely jen s vidinou zisku a dopředu budu mít spočítáno, kolik na nich vydělám a jak budu bohatnout, tak budu do pár let chudý a bez včel.

Jaké máte plány do budoucna? Hana: Plánů je opravdu hodně. Měníme firemní identitu, vylepšujeme receptury, měníme obaly, etikety, krabičky. Výhledově katalog. Máme pro letošní rok v plánu několik nových výrobků.

Milan: V loňském roce jsme koupili nedaleko Potštejna bývalý pionýrský tábor. Chceme tento kousek zdevastovaného pozemku zvelebit a vrátit mu život. Kromě nových budov budeme sázet nové stromy, keře, bylinky a vytvářet příjemné podmínky pro život lidem, živočichům a hlavně včelkám.

Hana: Bude to velká realizace, hodně tvrdé, ale radostné práce. Mám velmi dobrou představivost a už vidím výsledek. Je před námi další cíl, ale vše budeme tvořit už s našimi dospělými dětmi, společníky ve firmě. Je na co se těšit.