• 21/03/2023
• Podle wizewebsite
• 354 Pohledy

Masakry na školách: Rodiče signály u dětí nevidí, někteří je záměrně přehlížejí<

Měl jasno, kde by odpálil úplně první výbušninu. Bylo by to u tribun na školním hřišti. Měl naplánovanou trasu, kudy by postupoval. Podle deníkových záznamů se hodlal zabít hned poté, co by dokonal své dílo. „Musím tuhle střelbu/výbuch proslavit,“ svěřil se diáři. Dal si jasný cíl. A to získat co nejvíce obětí.

Catherine O’Connorová byla tou dobou v důchodu a byla Joshuovou poručnicí. Diář ukázala svému manželovi, který z něj byl stejně rozrušený jako ona. Poté, co vnuka odvezla do školy, prohledala mu pokoj. K jejímu zděšení našla v kytarovém pouzdře poloautomatickou pušku. To ji přesvědčilo zavolat policii a svěřit se jim, že její milovaný vnuk plánuje masakr. Joshua dostal 22,5 let za mřížemi.

Přicházející změna

Vyšetřování střelby v Oxfordské střední škole kousek od Detroitu z letošního prosince se soustředí i na matku a otce zadrženého teenagera. Poprvé se začalo řešit, jakou odpovědnost nesou rodiče dětí, které plánují školní masakry.

Po celé dekády rodiče ignorují náznaky toho, že jejich děti mají násilné tendence a skoro nikdy za jejich činy nenesou zodpovědnost. To je to, co z manželů Jennifer a Jamese Crumbleyho dělá tak speciální případ. Je možné, že se to poprvé změní.

Jejich syn Ethan ve škole zastřelil čtyři spolužáky a dalších sedm zranil. Je obviněný z vražd a ublížení na zdraví s úmyslem zabití. Obvinění přitom společně s ním nesou jako spolupachatelé i rodiče. Je to zatím nejvážnější obvinění, jaké kdy bylo proti matce či otci podáno.

Podle analýzy, kterou vytvořil Washington Post, došlo od roku 1999 k podobným incidentům alespoň 175krát. U 114 případů dokázala policie identifikovat, kde děti zbraň vzaly. Téměř tři čtvrtiny z nich ji získaly z domu, od přátel nebo rodiny.

I přes tyto vcelku vysoká čísla list zjistil, že jen pět rodičů bylo potrestáno. Za to, že zbraň pořádně nezabezpečili, nenesli žádné následky. Další tři případy, včetně toho s Crumbleyovými, se současně řeší.

Tragický vánoční dárek

Zbraň, kterou Ethan ve škole střílel, měl dostat k Vánocům. Jeho matka dokonce tři dny před masakrem přidala na Instagram fotku, ve které je se synem na střelnici. „Testujeme jeho nový vánoční dárek,“ napsala.

Den před střelbou jeden z učitelů přistihl Ethana v hodině, jak na internetu hledá munici. Když ale škola o incidentu informovala matku, namísto potrestání svému synovi napsala chápavou zprávu. „Lol, nejsem na tebe naštvaná. Musíš se ale naučit nenechat se chytit,“ stálo v ní.

I v osudový den si teenager vyslechl projev ředitele. Tentokrát kvůli malůvce, kterou udělal v hodině. Byl na ní zastřelený spolužák a spousta krve. „Ty myšlenky nejdou zastavit. Pomozte mi,“ napsal pod obrázek.

Když do školy přijeli rodiče, odmítli syna odvézt domů. Trvali na tom, aby se vrátil do vyuky. Nikdo mu neprohlídl batoh ani oblečení. A o pár hodin později to stálo životy čtyř jeho spolužáků.

(Ne)vinní?

Manželé si stojí za tím, že jsou nevinní. Tvrdí, že zbraň byla řádně zamčená v šuplíku. Vedení školy prohlásilo, že udělali vše tak, jak měli. Rodiče dvou dívek však nesouhlasí a obviňují okres z nedbalosti. Proto podali žalobu k federálnímu soudu.

Podle studie, kterou provedlo americké Národní centrum pro vyhodnocování hrozeb, se takovým případům dá vyhnout. Ve svém výzkumu procházeli 67 překažených plánů a zjistili, že většinou střelce nahlásili jeho kamarádi nebo spolužáci. V jednom případě z devíti to byli i samotní rodiče nebo prarodiče, jako tomu bylo u O’Connorové.

Než svého vnuka tehdy nahlásila policii, našla u něj seznam sebediagnostikovaných mentálních poruch a poslední vůli. Věděla, že mu nějak musí pomoci a sama to nedokáže. Díky jejímu rozhodnutí nepřišel o život ani její vnuk, ani nikdo jiný.

Den po jeho zatčení zjistila, jak by to vypadalo, kdyby se rozhodla mlčet. O tři tisíce mil dál v Parklandu do školy přišel Nikolas Cruz, kterého bohužel nikdo zastavit nestihl. Zastřelil tehdy 17 lidí a jeho útok se do amerických dějin zařadil jako ten nejhorší.

Masakry v minulosti

Čtyři dekády před touto tragédií donesla do školy v San Diegu pušku i šestnáctiletá Brenda Spencerová. Zabila tehdy dva dospělé a postřelila osm dětí. Zbraň dostala stejně jako Ethan k Vánocům. Její otec nečelil žádnému obvinění.

O necelých dvacet let později se toho moc nezměnilo. Masakr, který rozpoutal Kip Kinkel byl nevídaný. Ve škole v Oregonu zranil 27 lidí a dva zabil. Použil k tomu zbraň, kterou dostal od otce, aby utužili své vztahy. Zda by za střelbu nesli vinu i rodiče, se ale nikdy svět nedozví, teenager je zastřelil den předtím, než šel se zbraní do školy.

Většina lidí nebrala hrozbu školních masakrů vážně až do dalšího roku, kdy Eric Harris a Dylan Klebold zabili ve školním kampusu 13 lidí a zranili dalších dvacet. Matka Dylana je jednou z mála rodičů, kteří o událostech mluví.

O svém synovi dokonce napsala knihu. V ní tvrdí, že její syn neprojevoval znaky násilí ani agrese, jako tomu je u některých případů. Stojí si za tím, že chlapec se násilí nenaučil doma.

Rodiče Erica se odmítli vyjádřit. Podle médií ale věděli, že jejich syn má problémy s ovládáním hněvu. Údajně každé čtyři týdny udělal pěstí díru do zdi, měl problémy ve škole, kde naboural počítačový systém a ukradl kódy všech zámků, vyrobil několik domácích bomb a hodně pil a kouřil. „Tohle samozřejmě neznamená, že musí být masový vrah, ale mohlo to vyvolat například prohlídku pokoje,“ okomentoval to psychiatr Peter Langman.

Masoví střelci podle odborníků zřídkakdy zabíjí bez předchozího varování. „Rozhodně to nejsou impulzivní činy,“ sdělil Matt Doherty, který měl dříve na starosti Národní centrum pro vyhodnocování hrozeb. Plánují své činy dny, měsíce a někdy i roky dopředu.

Amerikou teď cloumá otázka, jaký vliv bude mít soud Crumbleyových. „Doufám, že to bude budíček pro majitele zbraní, kteří je nemají bezpečně uložené,“ řekla právnička Allison Anderman. Dodala, že v Americe žijí v domácnostech s nezabezpečenými zbraněmi miliony dětí.

Dohady o tom, k jakým změnám to povede, jsou různé. Na jednom se ale experti shodnou. Rozsudek by mohl pomoci k podstatné a rychlé změně.