Tříletý chlapeček odešel sám ze školky. Šlo o nedbalost. Ale existují i náhody<

Radost, ale i permanentní stres, tak hodnotí svou práci učitelky a vychovatelky, které redakce Deníku oslovila. Už to bude deset let, co v Havířově schizofrenička zaútočila na děti v havířovské základní škole. Od té doby se všude, i v nejmenších vesnicích, zpřísnila bezpečnostní opatření. Letos také veřejnost vyděsil neznámý anonym, který vyhrožoval útokem na nekonkrétní školku. Policie pak dohlížela na mateřinky v mnoha městech i vesnicích.

Podobná událost se stala před třemi lety v Pardubicích:

"Máme videozvonek, dveře jsou permanentně zavřené, rodiče používají čipy. Zahrádka je malá, a když jsou děti venku, branka je zavřená," uvedla Jindřiška Kaplanová, ředitelka Mateřské a Základní školy v Morašicích na Chrudimsku.

Ředitelka Mateřské školy v Řestokách Dagmar Krčilová s pětatřicetiletou praxí otevřeně přiznává, že za tu dobu jí "utekly" tři děti. "Děti tehdy stále vylézaly na branku a vznikl tam otvor. Jedna holčička roztáhla oka u pletiva a protáhla se. Je nepochopitelné, jak to tak malou dírkou dokázala. Naštěstí jsme ji s kolegyněmi spatřily ve chvíli, kdy cupitala po chodníku," zavzpomínala dnes již s úsměvem ředitelka.

Sebemodernější alarmy nebo dokonce ostnaté dráty podle ní nápaditým dětem v opuštění areálu školky nezabrání. "Ony se stále učí, čehož musíme využít a mluvit o tom, kde jsou hranice - co se smí a nesmí. Ty naše už vědí, že si bezpečné prostředí vytváříme sami, a když něco nastane, starší se postarají o mladší a je nutné přivolat pomoc. Různé situace si nacvičujeme," dodala Krčilová.

O prevenci a osvětu mezi předškoláky a školáky se starají i policisté. "S dětmi hovoříme o tom, jak by se měly chovat při setkání s cizím člověkem a o dalších záležitostech týkajících se jejich bezpečnosti," potvrdil Jiří Tesař z krajského policejního ředitelství v Pardubicích.

Dnes již bývalá učitelka Jana se svým povoláním sekla definitivně. "Opravdu už jsem ztrácela v obavách o děti nervy. Vše vyvrcholilo tím, když si u nás jeden chlapeček na průlezce zranil ruku. To už jsem věděla, že musím skončit," řekla Jana, která po letech studií na pedagogické škole a dlouholeté praxi ve školství pracuje v administrativě.

Ale nejde jen o školky, ostražití musejí být i pořadatelé letních táborů. Letos v létě se nespokojený desetiletý chlapec z Lanškrounska rozhodl utéct domů. Jakmile to vedoucí zjistili, okamžitě jej začali hledat v nejbližším okolí a následně volali policii. Ta nasadila hlídky včetně psovodů a začala organizovat pátrací akci. K té naštěstí nakonec nemuselo dojít. Jedna z policejních hlídek si totiž všimla osamělého chlapce na cyklostezce. Pochodoval správným směrem domů.

„To ale není pochvala. Správně se určitě nezachoval. Nejen vedoucím tábora, ale i rodičům připravil krušné chvilky plné obav a strachu, což si uvědomil ihned, jak pochopil vážnost situace při přítomnosti policistů,“ nastínila mluvčí policistů Eva Maturová.

Dětské nápady jsou mnohdy nepředvídatelné. Ale někdy jde o náhodu, kterou nelze ovlivnit. Před necelými čtyřmi týdny se v Pardubicích procházelo čtyřleté dítě samo po ulici před šestou ranní. Šlo o chlapce mongolského původu. Přivolaným strážníkům městské policie ukazoval na dveře bytového domu, vedl je do poschodí, kde ukázal na dveře. Byly otevřené a byt za nimi prázdný.

"Zvláštní situaci navíc podtrhl příchod páru stejné národnosti, kteří v bytě našli hlídku s dítětem. Příchozí se sami spojili s překladatelkou a ta hlídce řekla, že jde o dědu s babičkou a přicházejí z noční směny. Tam se ale zdrželi a mezitím matka a otec chlapce zase odešli na denní směnu. Děcko zůstalo doma chvilku samo, a tak vyběhlo ven hledat rodiče a přitom se mu zabouchly dveře bytového domu. Situace se tak vysvětlila," informoval mluvčí pardubických strážníků Jiří Sejkora.