Jakoubková: Psaní knih je dar. Když je mi dobře, nápady ze mě tryskají
  • 10/11/2022
  • Podle wizewebsite
  • 98 Pohledy

Jakoubková: Psaní knih je dar. Když je mi dobře, nápady ze mě tryskají<

Musím přiznat, že docela složitá, protože jsem nejprve jela vlakem z Vysočan na Hlavní nádraží v Praze, potom vlakem z hlavního nádraží do Benešova. Já totiž bydlím v Neveklově, takže vždycky přestupuji v Benešově. A tam už na mě čekalo auto. Pak už jsem přijela překrásnou cestou přes Český Štenberk. Bylo opravdu nádherné, idylické, slunečné počasí.

Přivezla jste na besedu nějakou svoji knižní novinku?

Nepřivezla, protože mi nová kniha vyjde až během dubna. Takže teď za chvilku. Dopisovala jsem ji o Vánocích.

O čem jsou vaše knihy?

Já se sice pracovně věnuji historii, protože pracuji jako literární redaktorka a k vydání připravuji publikace o umění a historii. Nicméně romány, které píši, jsou romány ze současnosti o vztazích mezi muži a ženami.

Mezi čtenáři převažují ženy, nebo muži?

Moje knihy čtou z 99,9 procenta ženy, ale mám i historicky doložených několik mužů, asi bych je mohla i vyjmenovat, protože jich moc není. Tak pět, šest, kteří je čtou a kteří z toho mají ohromnou legraci. Já ale samozřejmě když píšu, tak vždycky píšu z pozice ženy a vždycky jsem na straně žen.

Máte přehled, kolik knih jste napsala? Jen tady v kutnohorské knihovně nabízejí k půjčování vašich neuvěřitelných osmnáct titulů.

Myslím, že je to něco přes dvacet.

Vaše knihy se věnují vztahům. Přesto jste napsala dvě, které z tohoto schématu vybočují.

Ano. Jedna z nich byla kniha o hubnutí. Napsat ji mě napadlo, když se mi zhruba před osmi lety podařilo dost radikálně zhubnout a byla jsem krásně štíhlá. A tehdy jsem potkala kamaráda, který dělal šéfredaktora v Mladé frontě a on mi řekl, ty vypadáš opravdu úžasně, napiš knihu o tom, jak jsi zhubla. Tak jsem napsala knihu o tom, jak jsem zhubla. A byla to docela legrace, protože tu knihu jsem psala tehdy ještě pod pseudonymem a Mladá fronta uspořádala křest té knihy a pozvala tam Hanku Kynychovou a odborníky na výživu. Kateřinu Cajthamlovou a Petra Havlíčka. A měli o mé knize něco říct, co si myslí o té dietě. A Petr Havlíček mi řekl, vy jste prostě padesátiletá anorektička (smích). A odmítal se zúčastnit toho křtu a mít se mnou cokoliv společného, protože viděl, jak jsem se drtila hlady. Ale je pravda, že zhubnout se mi podařilo.

Jakoubková: Psaní knih je dar. Když je mi dobře, nápady ze mě tryskají

Doporučila byste takový styl hubnutí někomu?

Ne, nedoporučila. Ta kniha byla laděná humorně, ale byl to můj skutečný příběh. Já jsem prostě chtěla zhubnout za každou cenu, protože se mi shodou okolností během jednoho měsíce vdávaly a ženily obě moje děti a já jsem před příbuzenstvem nechtěla vypadat jako velký zelený meloun. Tak jsem zkrátka začala hubnout. Přiznávám, že to nebylo úplně zdravé hubnutí, ale řekla bych, že zase tak špatné to nebylo. Neublížilo mi to.

Co vaše druhá kniha, která se vymyká vašim standardním tématům?

Napsala jsem ještě cestopis o Tchaj-wanu, což bylo vlastně na objednávku. My jako Česká republika nemáme s Tchaj-wanem navázány vztahy na diplomatické úrovni, ale takový ten nejvyšší Tchaj-wanský diplomat si v té době tady v Praze přečetl, a nevím, jak se k tomu dostal, v časopisu Dáma moje poznámky a malé reportáže o Thajsku. A jemu se to strašně líbilo a řekl. Když vám zaplatíme cestu na Tchaj-wan, budete o něm taky takhle psát? Já jsem řekla, ale jistě a v duchu si myslela, že to byl jen nějaký zdvořilý obrat.

Jak to dopadlo?

Za rok jsem zjistila, že letím na Tchaj-wan a píšu knihu.

Líbilo se vám na Tchaj-wanu?

Bylo to ohromné, byla jsem tam asi měsíc. Protože jsem tam jela na pozvání ministerstva zahraničí, tak jsem měla k dispozici limuzínu s řidičem a vzali mě úplně všude. Mohla jsem všechno vidět, měla jsem samozřejmě tlumočníka, protože neumím čínsky, jenom anglicky. Bylo to ohromné v tom, že jsem se skutečně podívala všude, třeba i na recepci k prezidentovi. Bylo to zrovna v době, kdy Tchaj-wan zasáhlo to velké zemětřesení a já jsem se dostala i na ta místa, takže jsem do své knížky zahrnula i tuto problematiku. Tchaj-wan, to je vlastně taková bezpečná Čína. Protože v Číně je zřízení takové, jaké tam je a je to tam hodně divoké a nevíte, co vás tam čeká. Kdežto tady to je Čína, žijí tam Číňané, jsou tam pagody, ale je tam naprosto bezpečně, jste jako v Evropě nebo v Americe.

Máte nějakou knihu teď aktuálně rozepsanou?

Teď píši knihu Kdo jinému jámu kopá, sám do manželství padá. To je knížka, která vyjde na podzim, protože já vydávám dvě knihy ročně.

To je skoro neuvěřitelné. Jak se vám daří knihy takhle doslova sypat z rukávu?

Vysvětlení hledejte asi u šéfredaktora vydavatelství Lukáše Kratochvíla, protože ten má v ruce bič a honí mě. Ale jde to, zatím jsem to vždycky dala.

Kdy píšete? Přes den či večer?

No večer, protože přes den chodím normálně do práce. Takže po večerech, po sobotách a po nedělích. Anebo si vezmu dovolenou a za čtrnáct dní mám tu knížku napsanou.

To jde? Napsat knihu za čtrnáct dní?

To je dar, píše se mi lehce. Když si k tomu sednu a cítím se dobře, tak to ze mě doslova tryská.

Čtěte také: Dnes už se tomu jenom směju, říká publicista o svých dramatech