Manželství není soutěž a rozvod prohra, dá se přečkat s čistou hlavou<

Když jsem se vdávala, dopředu jsem svého nastávajícího upozorňovala, že nevím, co by se muselo stát, abych se s ním rozvedla. To, že by nám vztah nevyšel, bych považovala za obrovské selhání. Manžel, který už jednou ženatý byl, a tudíž si rozpadem svazku prošel, mi argumentoval: „Vždyť to není konec světa, a i kdyby k něčemu takovému došlo, přece se na dětech a majetku domluvíme.“ Nechápal, že pro mě by to byla prohra a že bych spíše než majetkové vypořádání řešila vlastní ego.

Ať chceme, nebo ne, rozvod je v mnoha ohledech mezník. Jde o konec jedné etapy a zároveň i o skok do neznáma v podobě nově nabyté svobody. Zpočátku jsem si postoj svého milého vysvětlovala rozdílným myšlením žen a mužů, ale pak jsem si vzpomněla na kamarádčina bývalého, který z pocitu viny za rozpad manželství nechal exmanželce byt a vyživuje nejen děti, ale přispívá i jí samotné. Je skutečně namístě cítit se kvůli rozvodu špatně a „vykupovat“ se? Nebo je to přesně naopak?

„Buď to páru společně klape a zvládne překonat i překážky, nebo ne a jeho cesta se rozdělí. Zde je vítězem ten, komu se danou situaci podaří vyřešit tak, že po rozchodu nezůstane vyhořelý vztah plný komunikačních šumů, zhrzených emocí, případně opuštěných dětí. Pokud se rozvod uchopí jako součást života a partneři najdou společnou cestu, jak komunikovat a fungovat odděleně, je to vlastně výhra pro všechny zúčastněné. Rodiče mají možnost začít znovu a zkusit štěstí jinde, ale dětem zůstávají a jsou pro ně stejnými hrdiny, jako když žili spolu,“ říká mediátorka Diana Lokajíčková.

„Neznám člověka, který by měl jako životní plán rozvod. Z tohoto pohledu je tedy vždy prohrou. Jistě se ale shodneme, že nikdo nemá právo odsuzovat kohokoli za to, že se rozvedl,“ přidává svůj pohled ředitelka Národního centra pro rodinu Marie Oujezdská. Při konečném rozhodnutí se proto nenechte nikým a ničím ovlivňovat. Je to jen váš život.

Jak to bylo s rozvody v minulosti

Podle Eurostatu (statistický úřad Evropské unie) je Česká republika mezi zeměmi EU v žebříčku rozvodovosti sedmá. Je to bezesporu smutná statistika, ale můžeme ji také vnímat jako pozitivní ukazatel toho, že jsme mnohem sebevědomější a odhodlanější než před třiceti čtyřiceti lety. Rozvodů tehdy bylo méně, to je fakt. Nebuďme však naivní, že by za tím stály romantické důvody. Lidé se jen víc báli – matky, že své děti neuživí, otcové zase, že budou mít s potomky nulový kontakt. A to nemusíme zmiňovat peripetie, které samotný rozvod provázel.

Dnes už je mnohem reálnější, že matka-samoživitelka může pracovat většinu týdne z domova nebo chodit dřív z práce. Tatínci jsou zase odhodlanější bít se za svá práva a v každodenním kontaktu s dětmi jim bezpochyby pomáhá i technologický posun.

Přirozeným důvodem, proč přibývá rozvodů, je i vzrůstající počet svateb. Z veselky se opět stal módní trend a berou se stále mladší ročníky. Ještě před pár lety se svatba odsouvala na pozdější věk, kdy už si partneři vyzkoušeli společné bydlení (které můžeme považovat za manželství nanečisto) a někdy stihli i zplodit potomka. Nyní se karta otočila.

Mladí manželé se rekrutují z takzvané generace Z, což jsou osoby narozené od poloviny devadesátých let dvacátého století do roku 2012. Vyznačují se nejen vysokým sebevědomím, ale hlavně tahem na branku. Když po něčem touží, jdou si za tím. Ať už v pracovním, nebo osobním životě. Nedbají rad rodičů. Chtějí svatbu, šaty, velkou party – která bohužel často končí rozvodem. To když tito „svatební nadšenci“ dospějí a získají životní rozhled.

Není asi překvapením, že k nejčastějším příčinám rozkolu manželství patří nevěra, která stojí za čtyřiceti procenty rozvodů u nás. „Následují důvody, jejichž společným jmenovatelem jsou nedostatečné komunikační dovednosti,“ říká ředitelka Národního centra pro rodinu Marie Oujezdská. Žádná reakce však nepřijde bez akce, proto když už jednou v manželství dojde k nevěře, hraje v ní většinou roli dlouhodobá nespokojenost ve vztahu.

To byl případ i mé známé Karly: „Manžel, se kterým jsem vychovávala tříletého syna, mě začal podvádět s kolegyní. Stalo se ale to nejhorší – zamiloval se a odešel,“ líčí. „Připadalo mi, že se mi zhroutil svět. Měla jsem ho za břídila, a i když na rozvodu vyloženě netrval, já si postavila hlavu a alespoň něco chtěla rozhodnout sama.“

Jejich manželství bylo rozvedeno velice rychle. Karla se ale při každém předávání syna snažila dostat svého ex zpět. Její pokusy ovšem selhávaly. Dnes je tomu ráda.

„Asi jsem si rozdílných názorů mezi námi měla všímat dřív. Konečně můžu chodit s kamarádkami na víno bez toho, abych se mu zpovídala, kam zase jdu. Nemusím nikomu vysvětlovat, proč mám špatnou náladu. A navíc mám dva víkendy v měsíci volné. Ty teď trávím s novým partnerem a jsem skutečně šťastná. Tak, jak jsem s Marcelem nikdy nebyla.“

Mediace pomůže napravit komunikaci

Když už se člověk vnitřně smíří s koncem svazku, přichází na řadu sdělit rozhodnutí partnerovi a dětem. Což bývá nejsložitější. „Dotyčný často měsíce sbírá sílu. Obecně bych doporučila celou věc komunikovat s klidem a vyhradit si na ni čas. Zároveň je důležité dát i partnerovi prostor k vyjádření. Základem je použít otevřenou otázku, tedy takovou, na kterou nelze odpovědět pouze ano/ne,“ radí mediátorka Lokajíčková a dodává: „Z praxe mohu říct, že často vidím, jak mediace pomůže partnerům napravit komunikaci. Většinou je vztah již v takovém rozkladu, že rozvod sice proběhne, ale aspoň kultivovaně.“

Děti mnohem víc trpí v dysfunkční rodině než po rozvodu – pokud je uvážený. To potvrzuje i Marie Oujezdská: „Pro děti není důležité jen to, jak funguje vztah rodič–dítě, ale zda doma vnímá i vzájemný, fungující vztah mezi matkou a otcem. Určitým ulehčením je, pokud si jsou rodiče vědomi toho, že v rodičovství žádný rozvod neexistuje.“

Tak by se mělo přistupovat i k oznámení, že máma a táta už nebudou žít společně. Mluvte srozumitelně, věcně a hlavně na sebe neházejte před dětmi špínu. Vám se možná uleví, ale dítěti nikoli. Oba vás miluje stejně.

„Mohu doporučit odbornou podporu, jako je náš bezplatný program Rozchodem rodina nekončí, který touto fází pomůže projít jak rodičům, tak i dětem a do kterého se lze nyní přihlásit. Užitečné tipy najdete i na stránkách zustavamerodici.cz,“ radí Eliška Kodyšová, ředitelka webového průvodce rodičovstvím Aperio.

Nebylo by přirozené, kdybyste nad nepovedeným manželstvím jen mávla rukou. Je naprosto normální mnoho proplakaných nocí, obviňování se a možná i radikální změna vizáže. Toto období by však nemělo trvat příliš dlouho, a pokud ano, není od věci vyhledat psychologa, který vám pomůže na cestě „k normálu“. I když normální jako za dob manželství to už samozřejmě nebude. Může však jít o restart života i vaší osobnosti – poučte se z předchozích chyb, věnujte se sama sobě.

Pokud máte děti a jednou za dva týdny budou u otce, nesmutněte, určitě se o ně stará podobně skvěle jako vy sama. A hlavně! Uvědomte si, že na lásku není nikdy pozdě – a právě teď je nejlepší čas ji znovu začít hledat. I když to třeba tentokrát svatbou neskončí.