• 07/11/2022
• Podle wizewebsite
• 452 Pohledy

Podívejte se, jak bydlí známý kadeřník Tomáš Arsov. Navštívili jsme jeho byt v centru Prahy<

Žijete částečně v Praze a částečně v Dubaji, kde trávíte více času? Co vás do Dubaje vlastně přivedlo?

Rád bych to měl vyvážené, ale úplně to nejde. Mám přítele, který v Dubaji žije, a musím říct, že za poslední roky jsme si prošli velice těžkým obdobím, protože jsme si vyzkoušeli, jaké je být spolu zavření několik měsíců 24 hodin denně, ale také jsme poznali, jaké je být několik měsíců odloučení.

Snažil jsem se v cestování do Dubaje najít nějakou pravidelnost a než začala pandemie koronaviru, byl jsem de facto přes týden v Praze a na víkendy jsem jezdil do Dubaje. Na check-inu na letišti mě znali do detailu. Naštěstí ten let není dlouhý, je to jen nějakých pět a půl hodiny. Když to porovnám s cestou do Ostravy, kam jsem jezdil pracovně a ve vlaku jsem trávil i sedm hodin, tak to vyjde dokonce lépe. Aktuálně jsem se byznysově posunul někam jinam a moje pracovní závazky mi nedovolují moc cestovat, takže s přítelem budeme pravděpodobně častěji v Praze.

V Dubaji máte také nějaké společné bydlení?

Ano, máme tam mezonetový byt s terasou a hezkým výhledem, přímo v centru, ale můžu říct, že vzhledem k cestování, kterého mám za sebou opravdu hodně, je mi daleko bližší česká kultura a český styl bydlení. Mám rád styl bydlení takový, jak momentálně bydlím já. To znamená starší činžovní dům, který je zmodernizovaný. Baví mě, když na vás z toho místa dýchá historie. Mám tady parkety, obložené dveře, špaletová okna... nic takového v Dubaji nenajdete. Tam je sice všechno krásné a nové, ale za mě tak trochu bez duše. Navíc je tam všechno prosklené a já mám obrovský strach z bouří. Když se do našich velkých skleněných oken opře pořádný vítr, nemám z toho dobrý pocit.

Teď se však nacházíme ve Štěpánské ulici. Jak se vám tady bydlí?

Hodně lidí se mě ptá, jak můžu bydlet v centru, protože jsem známý tím, že mám rád svůj klid, ale tento byt je situovaný do vnitrobloku a když sem vklouznete, máte pocit, že jste někde v lese a rozhodně mimo centrum Prahy. Není tady slyšet opravdu vůbec nic, ani auta či tramvaje.

Navíc vám asi vyhovuje poloha bytu. Je kousek od vašeho salonu, který se nachází ve vedlejší ulici?

Přesně tak. Já vždy říkám, že věci jsou tak, jak mají být, a byla velká shoda náhod, že se mi tento byt moc líbil, cítím se v něm dobře a mám to navíc dvě minuty do práce.

Kde jste bydlel dříve?

V Karlíně u zastávky Křižíkova. Bylo to bydlení v podobném stylu, tedy starý dům a moderní vnitřek, kde však zůstaly zachované původní prvky – vysoké stropy, dvoukřídlé dveře a špaletová okna. Poté jsem dostal nabídku přestěhovat se sem, což mi vyhovovalo. Když jsem se sem šel podívat, teprve tu brousili parkety a natírali dveře. Přišel jsem tedy do úplně nového a čistého bytu, kde nebylo vůbec nic kromě kuchyně. Všechno ostatní jsem si zařizoval sám. Vzhledem k tomu, že nemám na nic čas, jsem to zařídil tak nějak „na rychlovku“ a říkal jsem si, že až si ten byt nějakým způsobem „nacítím“ a budu vědět, co přesně se mi líbí, teprve pak ho dodělám. Pak ale vypukla pandemie a já jsem se vlastně dostal do stavu, že mi to takhle vyhovuje. Nicméně už asi tři roky dělám botník. (smích)

Takže byste nakonec nic neměnil?

Aktuálně mi to tu tak nějak vyhovuje, ale mám rád například knížky, takže bych tady chtěl velkou knihovnu, případně velkou stěnu v obývacím pokoji. Ale bavili jsme se s přítelem, který je architekt a designér, že bychom tento pražský byt předělali společně, a vrhneme se na to po Novém roce. Ale raději už nic neplánuju, protože dnes je těžké řešit, co bude za dva dny, někdy ani nevíte, co bude večer. Vím však, že bych chtěl, abychom to dělali společně, protože tady s přítelem budeme žít. On je nyní v Dubaji, ale díky tomu, že má velkou firmu, pracuje a cestuje po celém světě, takže je flexibilnější než já. Já jsem trochu víc připoutaný v České republice.

Máte doma profíka, ale jakým způsobem vnímáte design vy sám?

Mám doma sice profíka, ale nenechám si do toho tolik mluvit. (smích) Mně se líbí hodně věcí, mám rád přírodu, moderní věci, ale třeba i starožitnosti a nádech historie. Našel jsem se proto v jednom směru, který jsem poznal v Dubaji. Je to neoklasicismus, který v sobě kombinuje prvky starších a moderních stylů. Tím v sobě uspokojím obě potřeby. Nemám rád ploché věci, které jsou chladné a neosobní. Naše babičky vždy měly stěny plné keramických slonů a skleniček a myslím si, že v každém domě by měl být nějaký kýč, který dělá domácnost domovem. Moje máma vždy říkala, že musím mít stůl a židli, protože kdo má stůl a židli, ten bydlí. Ačkoliv domů chodím převážně pouze spát, jsou pro mě všechny doplňky jako kytky, obrázky apod. důležité. Když přijdu domů, musím cítit, že v bytě někdo žije a není to jen přespávací ubytovna.

Říkáte, že v každé domácnosti má být nějaký kýč. Co je tím kýčem u vás doma?

Spousta věcí. V první řadě je to například krb. Vždy jsem chtěl mít krb, ale nikdy jsem neměl tak velký byt. Když jsem přišel do tohoto bytu, ihned mě napadlo, že zde to půjde. Našel jsem proto moc hezký elektrický krb z masivního dřeva. Když se blíží Vánoce, pověsím na něj dekorace v podobě punčošek a pak to tu vypadá jako v americkém filmu.

Rád si tedy všechno vybíráte sám? Kde se inspirujete?

Z velké části ano a inspirace přichází odkudkoliv, ale že bych se cíleně na něco zaměřoval, to nedělám. Když mě něco zaujme, tak si to zkrátka vezmu. Trochu bych se někdy bál designérů a architektů, případně bych jim nedal úplně volnou ruku, jelikož některé věci prostě nemám rád a obával bych se, že to neudělají podle mých představ a budou mi cpát něco, co je zrovna moderní. Já to chápu, ale když se mi něco nelíbí, tak mě nezajímá, že je to zrovna in, a takhle to dělám i při své práci. Že je něco moderní, neznamená, že to lidem bude vyhovovat. A hlavně kdo může říct, co je dnes moderní? V dnešní době mám pocit, že je moderní úplně všechno. Proto mohu říct, že se mi líbí neoklasicismus, protože v té velké škále toho, co všechno svět nabízí, většinou obsahuje mé potřeby a požadavky.

Máte doma nějakou srdeční záležitost, která je pro vás citově blízká?

Určitě ten zmiňovaný krb a také obrazy v ložnici, které fotil můj dobrý kamarád a jeden z mála fotografů, který mě dokázal velice dobře vyfotit. Bohužel před měsícem spáchal sebevraždu, takže obrazy v ložnici pro mě mají ještě hlubší hodnotu.

Co se týče ostatních věcí a doplňků, máte nějaké oblíbené značky a místa, kde nejčastěji nakupujete?

Značky moc neřeším, ale spoustu doplňků si kupuju například na WestWing, kde mají opravdu dobré a stylové kousky. Jde vždy o to, aby mi daná věc nějakým způsobem padla do oka. Ale mám rád kvalitní věci a materiály a stejně to mám například i s oblečením, na kterém nemusí být primárně vidět, že je značkové, ale jde spíše o kvalitu. Když si koupíte levnější věc, nevydrží vám tak dlouho, takže si raději kupuju jednu kvalitní než spoustu nekvalitních. U nábytku to platí dvojnásob.

Nacházíme se v centru Prahy. Máte s vaším časovým vytížením vůbec možnost využít všechno, co nabízí okolí? To znamená restaurace, obchody, podniky?

Vždy se směju tomu, když se mě někdo zeptá na volný čas, protože toho opravdu moc nemám. Vstávám každý den v šest ráno, od sedmi do osmi hodin cvičím a pak jdu do práce, kde bývám klidně až do devíti hodin večer. O víkendech mám buď natáčení, nebo rádio, a když mi zbyde čas, nejčastěji odletím někam pryč. Málokdy se stalo, že bych měl možnost se jít jen tak někam projít bez jakéhokoliv cíle. Ale Prahu 1 mám rád, je to tady velice hezké. Nedělám to moc často, ale rád se jen tak projdu po Karlově mostě, na Hrad, na Náplavku apod. Nádherných míst je tady opravdu hodně.

Takže si svůj život v centru dokážete představit i v budoucnu?

Rozhodně. Já si vůbec nedokážu představit, že bych žil v rodinném domě. Obnáší to spoustu starostí a je potřeba mít hodně volného času, aby se člověk domu mohl věnovat. Zatím jsem takto spokojený, a kdybych přemýšlel, co chci do budoucna, bydlení tohoto typu v centru mi absolutně vyhovuje.

Kde u sebe doma trávíte nejvíce času? Je to již zmiňovaná ložnice, kde se po práci natáhnete a odpočíváte?

Ono to možná bude znít zvláštně a spousta lidí mě asi bude mít za blázna, ale poslední dobou přicházím domů, sedám si v koupelně na zem a koukám do pračky, jak pere. Od rána do večera jsem totiž v práci a pořád mi někdo něco říká a mluví na mě. Mám velký tým kadeřníků a spoustu klientů, se kterými neustále něco probíráme, ať už jsou to Vánoce, politika, partneři nebo děti, a někdy je toho na mě opravdu moc, takže přijdu domů, pustím pračku a jen tak před ní sedím.

Ale buďte v klidu. Mám dost uznávaného kouče a ptal jsem se ho, jestli nejsem divný, že jen tak koukám do pračky. Říkal, že je to úplně v pořádku, když mi to dělá dobře. Tak jsem se od pocitu viny oprostil a odpočívám. Já obecně moc rád sedím na zemi. Když přijdu někam na návštěvu, všichni mi říkají, ať se posadím normálně na sedačku, ale já si prostě užívám sezení na zemi.

Když už jsme u těch elektrospotřebičů, jak moc si potrpíte například na chytrou domácnost a ovládání domácích spotřebičů na dálku přes telefon?

Líbí se mi to a myslím, že je to fajn. Chtěl bych mít takhle vyřešené například osvětlení nebo soundsystém, ale přehnaně inteligentní domácnost, na to úplně nejsem, protože když přijdu domů, potřebuju si na ty věci fyzicky sáhnout. Jsem v tomto směru trochu stará škola. A hlavně, proč bych na dálku zapínal pračku? To bych pak došel domů jak na konec filmu do kina. (smích)

Tomu rozumím. (smích) Pokud se nepletu, váš salon funguje již osm a půl let a designově je velmi hezky propracován. Jeho návrh jste také řešil vy?

Na úvod musím zmínit, že se toho muselo udělat hodně, protože původně to byla docela šílená prodejna se sportovním a skejtovým oblečením, kde byly různě počmárané zdi a plesnivé trámy. Když jsem tam přišel s architektem, konkrétně to byl architekt od Armaniho z Itálie, řekl mi, jestli jsme se nezbláznili. Byl jsem docela zvědavý, co s tím udělá, ale povedlo se. Když přiletěl, strávili jsme spolu dva dny, kdy se mě ptal na můj život, co mám rád a jak bych svůj salon rád viděl. Teprve poté udělal návrh a pamatuju si, jak říkal, že i butiky na Pařížské jsou tvořeny v podobných barvách, s použitím dřeva, skla a zrcadel, protože tato kombinace nepodléhá žádným trendům. Z realizace jsem nadšený a moc se líbí i klientům.

V salonu trávíte asi úplně nejvíc času. Vznikají v něm návrhy a nápady pro vaše produkty?

Ano, spousta věcí vzniká tam, protože v salonu dostávám inspiraci a dobré nápady. Když už mluvíme o designu, baví mě dělat i design mých produktů. Můžete si však všimnout, že jde o naprostý základ, protože mám pocit, že trh je přesycený a překombinovaný, a čím je produkt jednodušší, tím lepší. Proto jsem design udělal opravdu velmi čistý, aby nebyl zbytečně rušivý.