Studovala sociologii, ale propadla látkám. Jana Pelánová učí Čechy šít a milovat bio bavlnu<

Jaký je tvůj vztah k designu?

JANA: Postupně se vyvíjí. Když jsem s látkami začínala, tak jsem neměla výrazný vztah k designu, důležitější pro mě byl materiál a krásu jsem vnímala subjektivně. Dneska už znám trendy víc a směřuji k minimalismu. Ze začátku jsem se zaměřovala na vzory, což má ostatně i praktický důvod – když objednávám látky ze zahraničí on-line, třeba z Ameriky nebo z Japonska, tak je jednodušší vybírat podle vzorů než podle materiálu. Navíc, když jsme před sedmi lety začínali, byl tu hodně omezený výběr látek. Druhý moment byl, že jsem se začala zajímat o bio-bavlnu a přišlo mi důležité nabídnout lidem alternativu. Pod pojmem bio-bavlna si lidé představili třeba batiku a nikoho nenapadlo, že může mít barvený materiál výrazný design.

Dá se říct, že se můj vztah k designu posouvá. Sama se designem obklopuji ve svém osobním minimalismu věcmi, které mi dávají smysl. Nepatřím mezi komunitu lidí z UMPRUM, ale dnes už znám víc lidí z oboru než dřív. Můj vztah k látkám definuje mnohem víc spíš moje původní profese socioložky, zajímá mě především společenský dopad. Proto děláme šicí kurzy a snažíme se šířit know-how a tzv. „empowerment“, dáváme lidem na výběr. Lidé si na našich kurzech nemusí nutně kupovat naši látku.

Jana Pelánová | Zdroj: Materialistic

Kdo chodí na vaše kurzy?

JANA: Chodí k nám lidé, kteří mají blízko k designu, ale zároveň k nám chodí i ti, pro které design není směrodatný, chtějí si například ušít oblečení pro svoje děti.

Spolupracuješ s designéry?

JANA: Moc hezká spolupráce vznikla s Terezou Saitzovou, která mi pomohla připravit změnu brandu před dvěma lety. Navrhla nám loga pro Pokoj 10, který zaštiťuje šicí kurzy a náš brand Materialistic, který posílá do světa kvalitní materiál a pomůcky k šití. Tereza nás zná opravdu dobře a zachytila základní myšlenku Materialistic i Pokoje 10 a to je hledání řádu v rozporuplnosti. Kontrast ostrých a měkkých linií v logu, které spolu působí harmonicky je takový můj sen, jak bychom měli fungovat i my. Nepotřebuji být ostrá, ale jde o nějaké základní dichotomie, které na každodenní bázi zpracováváme, a v kterých se tak nějak hegelovsky snažím najít novou realitu. I samotný název Materialistic má myšlenkově spojovat svět hmoty a čistého idealismu – já mám v sobě obojí a cesta, kterou hledám, je částečně stará známá a částečně úplně nová a neprozkoumaná.

A přemýšlela jsi i o vlastním designu látek?

JANA: To je jeden z mých snů vymyslet ve spolupráci s designéry vlastní kolekce látek. Možná se to někdy povede, ale zatím tam ještě nejsme. Problém je, že na tohle je český trh malý a my zatím neumíme cílit na jiný než český a slovenský trh. Taková věc nelze dělat v malém měřítku, pokud se máme dostat na cenu, kterou budou lidé akceptovat. Zároveň je dost složité dostat pod kontrolu řetězec výroby. Když tiskneš v Čechách, nemáš kontrolu nad tím, z jakých podmínek pochází příze, která je dovážená – nikdo ti k tomu nic neřekne ani když se hodně ptáš. Kdysi jsme spolupracovali s Aničkou Šebestovou, která má značku annanemone. Ona studovala v Anglii a dělá svůj vlastní výrazný textilní design. Společně jsme vytvořili její kolekci látek, které se tiskly speciálně pro nás.

Byla to moc milá spolupráce. Na tyhle látky si dost lidí pořád ještě pamatuje a ptají se, kdy zase něco vymyslíme. Pravda ale je, že obě víme, že příště to potřebujeme udělat jinak a ideálně i tak, aby to dávalo ekonomický smysl, což náš první pokus nedával. Anička se věnuje zakázkové tvorbě ze svých látek a já sleduji lidi, kteří se vrhli na vytváření vlastních potisků látek. Držím jim všem palce, ale sama do toho v tuto chvíli nejdu.

Látky z Materialistic | Zdroj: Materialistic

Kdo jsou vaši zákazníci?

JANA: Naši zákazníci jsou z větší části lidé, kteří šijí doma a 30 % tvoří lidé, kteří mají svůj vlastní malý brand a prodávají třeba na Fleru, nebo mají i svůj e-shop, ale nevyplatí se jim nakupovat přímo u výrobce. Z etablovaných značek je to třeba Lusinda nebo Daya. Tyto značky prodává Tvorba Store ve Veverkově, sdílený obchod menších značek, které už vyrostly. Malých ad hoc spoluprací je dost, ale jak značka roste a posouvá se, tak je pro ně zajímavější brát látku přímo od výrobce. My nejsme velkoobchod a ani to v tuto chvíli neplánujeme. Jsme tu především pro lidi, kteří si doma chtějí šít z kvalitních materiálů nebo pro ty, co jsou takoví nadšenci, že tuto svoji vášeň pouští dál do světa skrze zakázkové šití. Aktuálně třeba moc fandíme Martině Bartošíkové ze Slovenska s její značkou marabaraanddaughters, která spojuje krásný materiál a precizní a nadčasové zpracování.

Stojím si doslova za každou látkou. Neprodávám ji, dokud ji nemám vyzkoušenou. Chci, aby náš brand byl zárukou kvality. Lidé se k nám vracejí, a naopak látky nevracejí, ačkoliv máme vrácení zdarma. Většina látek se prodává v e-shopu, takže moje zkušenost a můj popis látky hraje zásadní roli. Musí věrně odrážet to, jaký ten produkt je.

Látky z Materialistic | Zdroj: Materialistic

Jak probíhá výběr látek, kde hledáš?

JANA: Sleduji hlavně zahraniční zdroje a pro spolupráci si vybíráme menší studia. Třeba francouzskou značku Atelier Brunette, což je jedna z našich nejoblíbenějších značek, jsem našla v obchodě s látkami v Berlíně a pak jsem je oslovila napřímo. Látky produkují v Indii a design vzniká ve Francii. Není to v bio kvalitě, ale neustále se posouvají, to je pro mě důležité. Sleduji tak deset značek a vybírám podle kolekcí, které mě oslovují, a z každé kolekce vybírám třeba polovinu vzorů. Unikátní jsou např. japonské látky značky nani IRO, za kterými stojí malířka Naomi Ito, která přenáší své obrazy na látky a používá výjimečný a prodyšný materiál, dvojitou gázovinu. Dá se říct, že tyto dvě značky jsou naše vlajkové lodě. Nově ale třeba i dánští Mind the Maker a MeetMILK. Snažím se pořád objevovat, co nového vzniká, protože je to zaprvé moje vášeň a zadruhé chci přinášet na český trh takové „chuťovky“, které tady ještě nejsou.

Látky z Materialistic | Zdroj: Materialistic

Objíždíš i nějaké veletrhy?

JANA: Byla jsem dvakrát na Première Vision v Paříži, což je obrovská akce, ale sympatičtější je určitě veletrh Munich Fabrics Start, kde je dobře udělaná kurátorská selekce a dají se tam sledovat trendy v materiálech. To bych určitě doporučila designérům, kteří hledají nové materiály.

Teď například frčí tencel, rayon i viskóza, což jsou látky, ze kterých se lidé dřív báli šít. Viskóza, kterou bereme my, navíc prodělala přerod s Ecovero certifikaci, díky které už není ekologicky kontroverzním materiálem. Stran nových trendů je tady recyklovaný polyester, ze kterého třeba dnes najdeme nitě. Letos jsem v Mnichově potkala skvělý bambus, který máme na úpletu i na plátně. Ve veletrzích je trochu složité se zorientovat, ale je to zároveň oči otevírající zkušenost. Uvidíme ale, jestli letos vůbec nějaký látkový veletrh ještě bude…

Dá se prodejem látek uživit?

JANA: Určitě, ale vyžaduje to propojit hodně různých dovedností. Obzvlášť v modelu, v jakém to děláme my. Kdybych jela jen na ekonomický zisk, dělám to jinak. Zároveň ale nemohu ignorovat, že některé moje srdcové látky se prostě neprodávají, a tak nám pomalu z portfolia mizí. A upřímně by samotný obchod s látkami fungoval na hranici přežití, kdyby ho nepodržely další dva projekty, a to jsou aktuálně šicí kurzy a prodej šicích strojů, ke kterému jsme přistoupili s největší zodpovědností.

Látky z Materialistic | Zdroj: Materialistic

Jak se za ta léta tvoje podnikání posunulo, jak velký máš tým?

JANA: Podnikání se posouvá pořád a je to vlastně dost rychlý posun a růst. Za poslední rok jsme vyrostli na čtyřnásobek obratu a poslední krize nás zastihla rozkročené nad propastí, protože ten růst byl hodně rychlý a do jisté míry živelný. Nějak jsme to ustáli a já se hodně poučila. Dávno to není moje „one woman show“ jako první dva roky. Nějakým způsobem participuje okolo patnácti lidí a mým úkolem je to všechno sladit. Učím se za pochodu, je to neustálé balancování všeho, ale vlastně mě to strašně baví.

Látky z Materialistic | Zdroj: Materialistic

Jak jsi prožívala krizi, která přišla v březnu?

JANA: Poslední rok přemýšlím o tom, jak složitý je ten náš koncept, kdy děláme od každého trochu, a že vlastně krotím malou chobotnici. Přemýšlela jsem, jestli nemám nějaká chapadla odříznout, ale ona najednou skoro umřela sama a já zjistila, že by mi ty věci chyběly. Musela jsem se více věnovat e-shopu a toto chapadlo nás zachránilo. Plus bylo samozřejmě fascinující sledovat tu ohromnou sílu šicí komunity u nás – z toho jsem paf ještě teď.

Těším se, jestli se nám letos podaří uvést pár vlastních střihů a přejít s kurzy i do onlinu. Plánuji to už hodně dlouho, ale v tuto chvíli jsme pro to začali i něco dělat, tak uvidíme, jestli tak velké sousto zvládneme. Mluvím tady, jak těžké je krotit chobotnici s mnoha chapadly, ale zároveň už vymýšlím chapadlo další – asi si nějak nemůžu pomoct.