• 17/01/2023
  • Podle wizewebsite
  • 336 Pohledy

Nejdůležitější je začít makat, říká návrhář Macháček<

Když jsem letos v březnu vyrazil na jeden z bloků přehlídek Mercedes Benz Prague Fashion Weekendu (MBPFW), neměl jsem žádná velká očekávání - klasický Polanka, asketická Denisa Nová, poněkud nenositelný Staněk nebo v bulváru provařený Lukáš Macháček.

Právě prezentace Macháčkových modelů na celebritách i to, že jsem si ho zařadil mezi stylisty, kteří se jednoho dne rozhodli stát se návrháři, mi na něm vždy poněkud vadily. Svých předsudků jsem se ale zbavil hned, jak jsem uviděl Macháčkovu bravurní pánskou kolekci v odstínech šedé a černé barvy. Minimalismus jeho modelů v kontrastu s promyšlenými detaily, a navíc nádherné kožené tašky mě přesvědčily, že práce mladého návrháře stojí za to. Vypravil jsem se tedy do jeho nového pražského ateliéru v bývalých Elektrických podnicích na Bubenském nábřeží.

Nádherný světlý prostor, kterému dominuje velký jednací stůl, sdílí Lukáš Macháček se svým partnerem, designérem interiérů. V pravé části prostorného loftu se nachází Macháčkův showroom. Na stole stojí šicí stroj, jednu stěnu zaplňují poslední přehlídkové modely a na podlaze si nemohu nevšimnout obrovské černé buvolí kůže. Je mi jasné, že právě z ní vznikly kožené tašky, které mě na přehlídce zaujaly…

Letos na MBPFW představil Lukáš Macháček kromě dámských modelů poprvé i velmi povedenou pánskou kolekci.

* Kolik tašek vyrobíte z jedné takové kůže?

Jeden buvol vystačí na dvě tašky a jedno psaníčko. U přehlídkového modelu byl na tašce šev, ale když tašku vyrábím na objednávku, dělám ji z jednoho kusu. Buvol má nejsilnější kůži na páteři a čím blíž jdete k podbřišku, tím je kůže jemnější. Já ale zužitkuji všechno. Mám rád nedokonalosti. Ty tašky jsou nahrubo střižené, bez podšívek. Nezáleží mi na tom, aby struktura kůže vizuálně navazovala. Kolekce tašek byla koncipována tak, aby nedržely tvar, daly se zmáčknout a nosit na různé způsoby.

* Letos jste poprvé představil pánskou kolekci. Co vás k tomu přimělo?

Dámská móda mě baví. Ale jsem kluk, mám přítele a vlastně jsem pořád vytvářel šaty pro někoho jiného, pro ženy. Přitom když jsem hledal inspiraci v zahraničních časopisech a něco pánského mě zaujalo, nemohl jsem to u nás sehnat. Tak jsem si jednou koupil len a ušil si oversize top. Když mě v něm viděli známí, ptali se, odkud ho mám, a chtěli ho také. Takže vlastně poptávka určila nabídku. Pánská kolekce je tvořená z věcí, které bych já sám chtěl nosit.

* Vždycky jsem si myslel, že patříte k tomu typu návrhářů, za které šijí jiní…

Je pravda, že většina lidí mě zná spíše jako stylistu. Oděvní návrhářství jsem ale studoval. Odmala jsem rád kreslil a mámu jednou napadlo, že jediná škola v okolí Olomouce, kde se i kreslí, je oděvní průmyslovka v Prostějově. Kreslení jsme měli jen dvě hodiny týdně, zbytek výuky se věnoval technickým věcem, tvorbě střihu, materiálům, oděvní technologii. Během těch čtyř let na střední škole jsme se naučili vše od tvorby kapsy až po kompletní pánský frak. Dost jsem trpěl. Pořád jsem chtěl být malíř, ale pak mě to začalo bavit, jezdili jsme po soutěžích, vytvářeli modelovou tvorbu, vzájemně si dělali modely a modelky. Nakonec jsem uspořádal i vlastní přehlídku. Tehdy jsem s ní vyhrál soutěž Prostějovská zlatá jehla a ta broušená váza naplněná kávou a pomeranči mě inspirovala k tomu, že se stanu návrhářem.

Mladý módní návrhář Lukáš Macháček úspěšně buduje vlastní značku.

Nejdůležitější je začít makat, říká návrhář Macháček

* Od té doby ale uběhlo pár let...

Když přišel čas jít na vysokou školu, chtěl jsem na VŠUP, do ateliéru módní tvorby k Josefu Ťapťuchovi. Tehdy jsem četl bulvár, byl jsem otupělý moravským vnímáním světa módy a myslel jsem si, že vím všechno nejlépe. Překvapilo mě, že po mně u zkoušek chtějí vědět, jak vznikl trenčkot. Nakonec si mě nevybrali, a tak jsem to zkusil na vyšší odborné škole v Brně u Petra Kaloudy. Najednou jsem byl v Brně, na intru, a když po mně v prváku chtěli ušít vzorek kapsy, který jsem se učil už před lety, nebavilo mě to. Když se po nějaké době otevíral v Praze butik Dolce&Gabbana, začal jsem si vydělávat na život jako prodavač.

* Kdy jste tedy začal fungovat jako regulérní návrhář?

Práce v butiku Dolce&Gabbana mě profesně obohatila. Majitelka obchodu mi umožnila jezdit s ní do Itálie na objednávky kolekcí. Tam jsem zjistil, že v červenci už vybíráme z lookbooku na červenec příštího roku. Pochopil jsem, jak důležité je dělat věci dopředu, jak důležitá je prezentace. Třeba nákupy kolekcí se dělají ještě před přehlídkou. Člověk samozřejmě neobjednává přehlídkové modely, ale vybírá si z katalogu. Tuhle bundu pětkrát, tyhle kalhoty desetkrát, takové a makové barevné provedení…To člověka probere. Jinak mě ale nebavilo celý den stát v butiku a rozhodl jsem se udělat dámskou černobílou kolekci a prezentovat ji na Dreft Fashion Weeku, kde jsem s ní nakonec vyhrál hlavní cenu.

* Součástí výhry byla i finanční odměna. To byl tedy impuls k založení značky?

Vlastně by se dalo říci, že na svou první kolekci jsem si vydělal u Dolceho a Gabbany. (směje se) V soutěži jsem totiž vyhrál 60 000 korun - a to na rozjezd značky nestačí.

* Kolik peněz stojí vybudovat módní značku?

To se nedá říct. Zastávámnázor, že módní značka se musí budovat celý život. Nejde jen o to, otevřít si showroom a nalepit na dveře nálepku se jménem... V řeči peněz ale vlastní značka stojí dost. Člověk ji musí zaregistrovat na různých úřadech, vytvořit loga, registrovat font, barevné provedení, vypsat možnosti použití do budoucna. Překvapilo mě třeba, že kdybych chtěl mít loď pojmenovanou po své značce, musím to do registračního formuláře uvést. Tyhle věci, které se vlastní tvorby ani netýkají, vyjdou na částku kolem sta tisíc. Něco mě stály i začátečnické chyby. Neměl jsem zázemí, nikoho jsem neznal a pořád jsem se vydával z peněz. Některé krejčové jsem zaplatil víc, než bych měl, jindy jsem koupil materiál, který se mi líbil, aniž bych se podíval u konkurence, jestli ten samý neseženu levněji. Ale chybami se člověk učí. To nejdůležitější je začít pořádně makat.

Letos na MBPFW představil Lukáš Macháček kromě dámských modelů poprvé i velmi povedenou pánskou kolekci.

* Letos jste se poprvé rozhodl představit kolekci na Mercedes Benz Prague Fashion Weekendu. Proč?

Chtěl jsem si vyzkoušet konfrontaci s českými návrháři, kteří dělají to samé co já. Na Dreft Fashion Weeku jsem stál vedle značek jako Replay nebo Versace Jeans. Navíc je mi sympatická nová koncepce fashion weekendu, kterou razí jeho kreativní ředitel Lukáš Loskot. Jde o to, že také díky ní začíná česká populace chápat, jak to v módě chodí, že je důležité už na jaře představovat podzimní kolekce a ne v květnu posílat do časopisů k nafocení květované šaty, které jsem týden předtím ušil, protože byl 1. máj. Současná koncepce je skvělá. Nutí nás návrháře fungovat. Je pravda, že na přehlídkách se objevily i nenositelné věci. Já se na ně rád kouknu, ale přiznám se, že si nemohu dovolit je vytvářet.

* Co všechno předcházelo přehlídce?

Na MBPFW jsem se poprvé setkal s tím, že mi nabídli veškerou pomoc od výběru modelů, make-upu a choreografie až po hudbu. Všechno mi byli schopni zařídit na klíč. Já jsem ale zvyklý si všechno dělat sám, protože vím, že sám si to udělám nejlépe. Neplánoval jsem měsíce dopředu, jak bude vypadat make-up. Všechny přípravy vznikaly postupně, nápady přicházely z různých stran. Ve finále z toho vznikl dokonalý mix.

* Na MBPFWpřijeli poprvé do Prahy i zahraniční nákupčí. Fungovala tato idea?

Nákupčí se mi sice ozvali, ale ne v návaznosti na MBPFW. V mém případě zafungoval spíše Facebook a Instagram, nebo projekty typu Notjustalabel.com -ozvali se mi z centrály Bikini Berlin. Je to obchodní centrum v centru Berlína, jehož interiér tvoří jen sklo, beton a dřevo. Nejsou v něm obchody jako Zara a Mango, ale spousta concept storů, které nabízejí tvorbu mladých návrhářů. A právě z jednoho takového obchodu měli o některé kousky z mé pánské kolekce zájem. Minulý týden jsem tu měl jejich zástupkyni a podle lookbookových věcí jsme vybrali pár desítek kusů, které jim budu šít a posílat. Bylo to vlastně poprvé, co jsem se setkal s tím, že si někdo objedná na jaře podzimní kolekci.

* Dá se to stihnout?

Není to snadné. Nejtěžší je najít dobré krejčové. U nás jich má většina základnu mimo Prahu a objet je bývá náročné. I to je důvod, proč jsem vytvořil showroom, kam chodím do práce nejen já, ale kde chci vytvořit i prostor pro krejčové. Chci je mít na jednom místě, alespoň pár dní v týdnu.

* Kdyby se ozval internetový obchod Mrporter.com a objednal tisíc kusů, odmítl byste?

Určitě ne. Vím, že třeba na Moravě je krejčovská základna, kde jsou schopni takové množství ušít. Záleží ale na tom, o jaké kousky by šlo. Je rozdíl vyrobit kabát na přehlídku a kabát v sériové výrobě přizpůsobený požadavkům klienta.

* Takže klienti vám diktují, jak má vaše oblečení vypadat?

V uvozovkách by se to tak dalo říci. Mé přehlídkové modely jsou dělané na vysoké lidi, mají dlouhé rukávy i nohavice. Na základě poptávky pak vznikne minizakázka, která se pro klienta lehce upraví. Nikdy ale své modely nepředělávám tak, aby se lišily od základní myšlenky. Vždy klientovi vysvětlím, proč jsem je tak ušil. Jsemnávrhář, ne zakázkový krejčí.

* Co je nejtěžší - návrh, výroba, nebo prodej kolekce?

Odmyslím-li stálé zákazníky, v našich podmínkách je to určitě prodej. Když člověk uspokojí svou klientelu, je problém dostat se dál. Kdybych prodával pod cenou, není to problém, ale prodat věci tak, aby se vrátily náklady spojené s nájmem, energiemi a nákupem látek, je těžké. Jde to pomalu.

* Ozývají se vám i zákazníci „z ulice“?

Díky tomu, jak se mé oblečení objevuje na známých lidech, se mi začaly na stole hromadit objednávky z Moravy i ze Slovenska. Příkladem může být třeba oversize halena, kterou není třeba zkoušet, protože padne každému. Lidé mi psali sáhodlouhé e-maily, kolik stojí, z jakého materiálu je vyrobena, jak ji chtějí ušít. A mně to připadalo šíleně zdlouhavé. To byl pro mě impulz udělat e-shop. Člověk klikne a hned vidí, co a za kolik může očekávat. Opadne ostych a urychlí se dodání, které garantuji do deseti dnů od objednávky. Na e-shopu nabízím jak hotové věci, tak možnost speciální objednávky - to se pak se zákazníkem setkám. Lidem se líbí servis a exkluzivita, která se liší od nákupů v Zaře. E-shop funguje jako komunikační kanál.

* Kdo se stane tváří pánské kolekce?

Momentálně spolupracuji s fotbalistou AC Sparta Lukášem Váchou. Mezi mladými lidmi je to fenomén. Hodně si oblíbil dlouhé mikiny a trika, které po mně pořád chce. Je mladý, má odvahu, pečuje o sebe - prostě ten typ člověka, pro kterého chci šít svou kolekci. Dělám mu i styling, a když se pak vyfotí a dá svou fotku na Instagram, okamžitě se pod ní objeví řada dotazů, odkud má bundu a odkud kalhoty. Jeho fanoušci samozřejmě nemají na koženou bundu od Ricka Owense. Proto jsme s Lukášem vymysleli limitovanou letní kolekci oblečení, která bude zahrnovat tričko, tílko, mikinu, tepláky a šortky. Ty věci budou cenově dostupné, aby si je mohli dovolit jeho mladí fanoušci. Kolekce bude mít štítky s jeho iniciálami a číslem 6, se kterým hraje v reprezentaci.