Dana: Mám partnera, ale miluji jiného, bojím se, že jsem se připravila o štěstí<

S mým partnerem Štěpánem jsme spolu již deset let a máme sedmiletého syna. Zhruba před pěti lety náš vztah procházel krizí a já tenkrát hledala útěchu i jiného. Jmenoval se Michal. Skvěle jsme si rozuměli a já měla pocit, že se mi konečně podařilo najít mou spřízněnou duši. Jenže jsem nechtěla připravit syna o tátu a rozhodla se dát Štěpánovi ještě šanci. Od té doby na Michala ale nemůžu přestat myslet. Mám strach, že jsem kvůli své zbabělosti přišla o životní lásku.

Stará láska nerezaví

Už to ze sebe musím konečně dostat. Mám již deset let partnera Štěpána a před sedmi lety se nám narodil syn Péťa. Náš vztah byl zpočátku krásný, ale postupem času se začal měnit. Partner pro nadávky nikdy nešel daleko a nezřídka kdy mě i ponižoval. Někdy dokonce shazoval i našeho syna. Několikrát jsme se rozešli, ale vždy jsme se k sobě zase vrátili. Nechtěla jsem Péťu připravit o tátu, a tak jsem raději zatnula zuby a snažil se všechno vydržet. Zhruba před pěti lety musel Štěpán odjet na dva měsíce na pracovní cestu. Já byla ráda. Říkala jsem si, že dva měsíce jsou dlouhá doba, během které můžeme oba přemýšlet, co od našeho vztahu vlastně chceme. A zároveň jsem doufala, že si během oněch dvou měsíců Štěpán uvědomí, co má doma, a začne se podle toho chovat. Jenže se stalo něco, co jsem vůbec nečekala.

Zrovna když byl Štěpán pryč, objevil se Michal. Je o deset let starší než já, byla jsem do něj zamilovaná už jako puberťačka, ale kvůli věkovému rozdílu jsem se kdysi o nic nepokoušela. Je ze stejného města a my na sebe náhodou venku narazili. Dali jsme se do řeči a on během chvíle poznal, že u nás doma není něco v pořádku. Začali jsme si psát, chodili spolu na procházky a já si konečně připadala, že mě někdo vnímá a někomu na mě skutečně záleží. Prožívala jsem s ním to, co mi Štěpán nikdy nedal. Jednou za mnou dokonce přišel úplně unavený po práci před dům, a to jen proto, aby mě viděl a mohl mě obejmout. Stará láska se tak opět probrala k životu a já cítila něco, co jsem ještě nezažila. Dvakrát jsme spolu zůstali přes noc a já si zase připadala jako ta poblázněná puberťačka. Michal přitom mé city opětoval. Věděla jsem, že ho miluji.

Nevím, zda jsem se rozhodla správně

Jenže pak se vrátila Štěpán ze služební cesty. Chtěla jsem mu to říct, ale bála jsem se. A Michal to věděl. Nechtěl být tím, kdo nás rozdělí a měl strach, že by si to posléze mohl dávat za vinu. Dohodli jsme se ale, že zkusím slepit svůj vztah se Štěpánem, ale s Michalem zůstaneme v kontaktu a čas od času se sejdeme. Štěpánovo chování ke mně a k malému se po jeho návratu výrazně zlepšilo, ale je prostě nemohla zapomenout na Michala. I ten si pochopitelně našel časem přítelkyni a na tajné dopisování se mnou neměl čas.

Já se snažím city potlačit, našla jsem si mnoho koníčků a hodně pracuji, aby zkrátka v mé hlavě zbývalo co nejméně místa na to myslet na Michala. Nedávno jsem to ale zase nevydržela a napsala mu, jak moc mi chybí a co všechno k němu cítím. On jen odepsal, že mě chápe, ale že musíme navzájem respektovat, že máme oba už jiné životy. A že bude lepší, když zůstaneme jen přáteli. Bylo mi z toho nesmírně smutno, ale na druhou stranu jsem věděla, že mi nic jiného nezbývá. O to více je pro mě ale zarážející jeho chování, když zrovna není se svou partnerkou. Už několikrát se stalo, že jeho přítelkyně odjela třeba na noc k rodičům nebo byla s kamarádkami a on mi napsal a chtěl se sejít. Vím, že i on stále miluje mě. Je to ale taková zakázaná láska. Chtěli bychom být spolu, ale nemůžeme. Dodnes si vyčítám, že jsem před těmi pěti lety neměla dostatek odvahy a vztah se Štěpánem neukončila. Teď jsem možná mohla být naplno šťastná a mohla jsem po svém boku mít partnera, který by mě na rukou nosil.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.