• 05/09/2022
  • Podle wizewebsite
  • 443 Pohledy

Narodil se předčasně, Vánoce doma s rodinou si však Matýsek vybojoval<

Na svět přišel ve 23. týdnu těhotenství, vážil 730 gramů a v nemocnici strávil dlouhých 129 dní a nocí. Teď s rodiči a sestrou Ellou prožije doma v Hoštálkové první Vánoce.

„Je to největší bojovník a teď už velký chlap. Ale když jsem ho viděla poprvé, nemohla jsem ho v inkubátoru skoro najít, jak byl malinký. Omluvila jsem se mu, že kvůli mně má takový start do života. Věděla jsem, že to pro něj bude boj o přežití,“ svěřila se maminka Markéta.

Předčasně narozených dětí, které neváží ani kilogram a dají se považovat za skutečné zázraky medicíny, napočítají na zlínské neonatologii i 30 do roka. Matýsek se mezi ně zařadil v polovině července.

„Věda udělala neuvěřitelný pokrok, před třiceti lety by takové děti neměly vůbec šanci přežít. Dnes umírají opravdu jen zřídka. Technologie a léky jsou na velmi vysoké úrovni a dokážeme zachránit téměř každé dříve narozené dítě,“ potvrdil Jozef Macko, primář novorozeneckého oddělení, jehož součástí je Centrum vysoce specializované intenzivní péče v perinatologii.

Čtyřiatřicetiletou maminku hlídali lékaři kvůli nízko položené placentě od začátku těhotenství. V pátém měsíci začala krvácet, ve Vsetínské nemocnici pak ztratila hodně krve a kvůli hematomu už byl nutný převoz do Baťovy nemocnice, kde jsou na riziková těhotenství vybavení.

5 fotografií

„Dostávala jsem kortikoidy, jen jsem ležela, v posteli jsem i jedla. Měla jsem strach, byla jsem teprve ve 23. týdnu těhotenství. Když jsem znovu začala krvácet, už mne odvezli přímo na sál na císařský řez. Měla jsem i další problémy a ztratila čtyři litry krve, takže jsem ráda, že nás vlastně zachránili oba dva,“ prozradila. „Jak jsme to nečekali, tak jméno dostal Matýsek až pět minut před porodem,“ doplnila s úsměvem.

Všem třem začaly náročné čtyři měsíce. Chlapeček měl ještě srostlá víčka, neměl úplně vyvinuté plíce ani dostatek tukové vrstvy, přístroje mu proto pomáhaly s dýcháním a dostávaly do těla potřebné léky i výživu. Jinak byl ale stabilní. Rodiče za ním chodili několikrát denně na neonatologickou jednotku intenzivní péče, mohli ho přes otvor v inkubátoru pohladit, mluvit na něj. Poprvé ho maminka vzala do náruče po týdnu.

Narodil se předčasně, Vánoce doma s rodinou si však Matýsek vybojoval

„Konečně jsem si ho mohla pochovat, bylo to něco neskutečného. Ale pořád byl zaintubovaný, přístroje mu pomáhaly s dýcháním, do žaludku měl zavedenou sondu kvůli výživě. S plícemi bojoval dlouho, dostal i zápal plic, ale po týdnu s pomocí antibiotik to zvládl,“ připomněla.

Každý den ráno odvedla tříletou dceru do školky, nasedla do auta a odjela do Zlína za synem. U něj strávila několik hodin, odpoledne ji po práci vystřídal manžel Martin, sama pak vyzvedla dceru a doma odsála mléko, aby ho druhý den mohla zase přivézt. To trvalo tři měsíce

Bez malé dcerky by to bylo těžší

„Říkali, že mateřské mléko je to nejlepší, co můžu Matýskovi dát. Tak jsem pořád odsávala a on ho po celou dobu dostával. Neměla jsem v tom kalupu moc času přemýšlet nad tím, co se s ním děje, ale jsem hodně vděčná manželovi, který nevynechal jediný den a zvládl se postarat o dceru, chodit do práce, za mnou i za Matýskem, vypráví žena.

„Když jsem poprvé přijela domů z porodnice s prázdnou náručí, byl to ten nejhorší den. Ale Ellinka mi ji v té chvíli zaplnila, moc mi pomohla. Kdybychom ji neměli, bylo by to těžší,“ popsala náročné dny. „Také sestřičky a lékaři na jipce byli skvělí, pan primář Macko nám zachránil to nejcennější a sestřičky si s Matýskem povídaly, pohladily ho a já jsem byla klidná, protože jsem věděla, že i když tam nejsme, tak se mu dostává hodně lásky.“

Děti, které se narodí ve 23. týdnu těhotenství, mají velkou šanci na přežití. I tak je ale čeká složitá cesta. Matýsek nebyl daleko od provedení tracheostomie kvůli lepší průchodnosti dýchacích cest. Hrozila mu po několika pokusech, kdy mu lékaři odpojili dýchací přístroj a nedokázal dýchat sám déle než dvě tři hodiny. Když dostal úplně poslední šanci, měl už téměř tři měsíce. Nakonec i tuto zkoušku zvládl.

„Bohužel, ještě neumíme nahradit chybějící matčinu dělohu. Snažíme se ale, aby maminka trávila denně s dítětem maximální možnou dobu, i když je v inkubátoru, aby ho hladila, dotýkala se ho. Všechny studie potvrzují, že taková časná stimulace mnohé věci zlepšuje, děti se lépe vyvíjejí i učí, popsal Macko.

Rodiče mohou být s dětmi celý den

„Nedokážou si samy zajistit základní funkce, takže pomáháme s dýcháním, srdeční činností a podobně. I když jsou to takové malé zázraky, často dokážou neuvěřitelné. Proto u nás třeba dostávají diplom, když překročí hmotnost jednoho kilogramu,“ prozradil.

Po odpojení od dýchacích přístrojů strávil Matýsek s jen malou podporou dýchání necelý měsíc na speciálním pokoji pro rodiče a nedonošené děti. Baťova nemocnice je otevřela před čtyřmi lety díky projektu Malé mimi. Rodiče v nich mohou s miminky konečně trávit celý den i noc a nemusejí docházet jen na kratší návštěvy.

„Celé měsíce jsem byla vyrovnaná, až tady jsem zažila asi dvoudenní depresi. Pořád se nám totiž nedařilo do Matýska dostat celou denní dávku mléka kojením. Měl toho moc, aby to udýchal a současně sál mléko. Tak potřeboval dokrmit sondičkou do žaludku. Chybělo už tak málo, abychom mohli odjet domů. Sestřičky se snažily, vymýšlely různé metody, nakonec se to podařilo,“ vyprávěla spokojená maminka.

Zlínskou nemocnici opustil Matýsek Marušák bez jednoho dne čtyři měsíce po narození. V Brně ho ještě čekala operace tříselné kýly a do Hošťálkové si ho tatínek přivezl 19. listopadu, po 129 dnech a s váhou 3 900 gramů.