Když nebudu umět písmenka, nemůžu se učit psát | ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran
  • 13/11/2022
  • Podle wizewebsite
  • 73 Pohledy

Když nebudu umět písmenka, nemůžu se učit psát | ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran<

Vážené kolegyně a kolegové, můj začátek nebude úplně ohledně programového prohlášení.

Já jsem byl dvacet tři let kantor, dvacet tři let jsem stál před dětmi, užíval jsem si radosti i strasti kantorského povolání. Poslancem jsem dva měsíce. Jako učitel jsem se snažil zachovat si nějaký morální kredit. Vždycky jsem se snažil být vzorem pro své děti. Vždycky jsem u nich měl autoritu, a to z toho důvodu, že nikdy jsem vůči nim nevystupoval z pozice síly, vždycky jako rovnocenný partner. A to, co jsem tady dneska někdy zaslechl, tak mě tedy hluboce zklamalo. Jako učitel společenských věd, občanské výchovy učím děti o demokracii, učím o vzájemné úctě. A teď jsem na půdě Poslanecké sněmovny, která by měla být vrcholem našeho státu a musím říct, že za některé své kolegy jsem se vyloženě styděl. Tolik arogance, tolik osobních útoků. Na rovinu, kdybych byl takhle arogantní vůči svým dětem, tak mám po veškeré autoritě a v té třídě nevydržím ani jednu vyučovací jednotku. Takže to jsem chtěl jenom na úvod. Byl jsem z toho opravdu zklamán.

Teď se vrátím k programovému prohlášení vlády. Nejdříve budu citovat z médií: "Za stěžejní v oblasti školství považuje změnu stylu a obsahu vzdělávání. Budeme se snažit, aby se ve školách méně biflovalo a více se žáci a studenti připravovali na budoucí svět, ve kterém se každý absolvent jakékoliv školy bude muset umět učit novým věcem. Se znalostmi, se kterými vyjde ze školy, už bohužel nevystačí." Cituji pana ministra Gazdíka. Já souhlasím, že vývoj ve světě je tak neuvěřitelně překotný a rychlý, že vytvořit nějakou koncepci, než se uvede do praxe, tak ten svět už je zase úplně jiný. To znamená rozhodně podpořím to, že je potřeba děti připravit na samostatný život. V tomto směru musím určitě podpořit projekt celoživotního učení, ale když se řekne A, musí se říct i B. My nemůžeme stavět něco od střechy. Musíme stavět od základů. A pokud v té strategii chceme, aby nebyl odklon od znalostí, protože je tam citováno nějaké biflování, prosím vás, pamětní učení je nedílnou součástí výukového procesu. Tady je snaha úplně pamětní učení odstranit. Máme tady mezi námi i sportovce, kteří mi dají za pravdu. Já se musím naučit ty základní kroky a pak se můžu zdokonalovat. Já když nebudu umět písmenka, nemůžu se učit psát. A překvapivě se ty písmenka musím naučit nazpaměť. Když se chci naučit cizí jazyk, překvapivě se musím nazpaměť naučit slovíčka. Jinak se můžu snažit sebevíc, budu replikovat jak papoušek nějaké fráze, ale nebudu chápat obsah, když nebudu znát význam a nebudu nazpaměť znát význam jednotlivých slovíček. Takže asi tak.

Dále cituji: "Garantujeme platové ohodnocení pedagogů na 130 % průměrné mzdy." Super, SPD toto podporuje, protože podpora učitelů znamená kvalitní kantory. Kvalitní kantoři znamenají kvalitní výuku a to znamená i kvalitní budoucnost našeho státu. Bohužel první, co se stane, že místo slibovaných 3 % je najednou navýšení o 2 %. Tak to mi tak trošičku nějak nekoresponduje s tím garantováním. Já si tedy garanci představuji trošičku jinak.

Dále máme: "Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+, která byla připravena ve spolupráci s odbornou veřejností, na bázi shody napříč politickým spektrem." S odbornou veřejností. Já jsem začal učit v roce 1992, byl jsem přímým účastníkem všech možných vylepšení, různých změn ve školství. Když jsem začínal, tak základem byla černá tabule, křída v ruce a vrcholem veškeré techniky bylo jedno staré video a černobílá televize.

A děti byly podstatně připravenější a v mezinárodních srovnáních dosahovaly skvělých výsledků. Jediné, v čem jsme zaostávali, byla samostatná práce s vyhledáváním informací a jejich aplikací. A co se udělalo? Místo toho, abychom vylepšili to, co bylo špatně a to, co bylo skvělé, jsme zanechali, my jsme to všechno zahodili do koše a začali jsme na zelené louce. A od začátku všichni profesionálové, všichni učitelé říkali, že je to špatně, že to nebude fungovat. Nikdo nás neposlouchal. A přesně takhle to dopadlo. Ono to prostě nefunguje. A teď jsme svědky toho úplně stejného. Ono se píše s odbornou veřejností, ale v hlavním týmu nebyly zastoupeny školské odbory, nebyla zastoupena Pedagogická komora. I když o to žádali, nebyli panem ministrem ani osloveni. Mohli posílat nějaké písemné připomínky. Ani jedna jediná připomínka nebyla v té vizi nějakým způsobem zakomponována. Když byla závěrečná konference, nebyli pozváni ani jako panelisté a přitom na té konferenci byl kdekdo. Za EDUin dokonce tři lidé, kteří formálně za různé organizace, aby jich tam mohlo být co nejvíce, mimochodem i pan Kartouz. Kdo neví, kdo je pan Kartouz, je to bývalý mluvčí EDUinu, nyní ředitel Pražského inovačního institutu, který spravuje evropské dotace, pracoval v Britských listech a je mluvčím samozvaného internetového cenzora a hlídače čistoty internetu Českých elfů - taková zajímavá organizace, která se nikomu nezodpovídá, ale dokáže škodit, když na to přijde.

To znamená, že tady stále zůstává ta odtrženost od praxe. Tady jde o naše školství a nikdo se neptá lidí, kteří se v tom školství perou den co den, kteří stojí před těmi dětmi. A to je prostě špatně. Dále kde byla nějaká komunikace s rodiči. Máme spoustu organizací sdružujících rodiče, kteří se zajímají o výuku svých dětí, jak naše školství vypadá. Byli pozváni? Zase, nebyli. Proč? Proč by rodiče nemohli nějakým způsobem spolupracovat na tom, jak bude probíhat výuka jejich dětí? Ale co jsem si všiml, že je tam zakomponováno, že se bude podporovat, že se učitelé budou učit, jak komunikovat s rodiči. Proboha, učitelé jsou vysokoškolsky vzdělaní dospělí lidé. A my je chceme učit mluvit? Po učitelích se chce neuvěřitelné kvantum věcí, které by ani správně dělat neměli na rozdíl od některých zahraničních států, kde prostě učitel je braný jako skutečně kvalifikovaný odborník, tak mi tou kvalifikovanou silou plýtváme na dozory na chodbách, dozory na jídelnách a takhle bych mohl pokračovat. To je jako opravdu naprosto úžasné. V zahraničí na to mají asistenty se střední školou a učitel je skutečně ten profesionál, který je vysoce kvalifikovaný a dělá tu svoji práci.

Když nebudu umět písmenka, nemůžu se učit psát | ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran

Pak tady máme rozvíjení potenciálu žáků se sociálním a jiným znevýhodněním. Zvláštní pozornost budeme věnovat rozvoji talentů a práci s mimořádně nadanými žáky. Ano, pod se to podepíše celé SPD. Ale zrovna tak se SPD rozhodně musí vymezit proti takzvané inkluzi, jinak společné vzdělávání, původně to byla inkluze, teď se to zamaskovalo pod takzvané společné vzdělávání a my nemůžeme jako SPD podpořit tu inkluzi v současné podobě. A ono si to protiřečí. My se chceme věnovat naprosto specificky rozdílným skupinám dětí na jedné hromádce. To je prakticky nemožné. Nehledě na to, že my chceme po klasickém pedagogovi, aby prováděl práci speciálního pedagoga. Ono se vám to možná zdá jako malicherný rozdíl - učitel jako učitel. To je úplně stejné, jako kdybych vám řekl, že jsem měl automechanika, přistál s letadlem a řekl: prosím tě, oprav mi to letadlo - mechanik jako mechanik. Kdyby to bylo tak naprosto stejné, tak potom nechápu, proč máme než speciální studijní obor speciální pedagogika. Takže je tam více škody než užitku. Celý ten systém inkluze se tváří jako pomoc dětem, ale ono to těm dětem škodí. A škodí to všem dětem. Škodí to i dětem, které jsou součástí té inkluze, protože jsou v kolektivu, kde nikdy nemohou zažít pocit úspěchu, který je pro děti velice důležitý. A proč? Protože ty ostatní děti jsou na úplně jiné úrovni. To dítě je tam potom jako takový trpěný přívěsek. Naopak když je potom v nějakém kolektivu pod dohledem speciálního pedagoga s dětmi podobných schopností, dovedností a možností, tak tam si ten úspěch mají šanci zažít. A to je pro ty děti nesmírně důležité. A i ta opačná strana. Když ten učitel, běžný pedagog, kterému pomáhá asistent, což může být středoškolák, které projde tím kurzem a ve své podstatě funguje jako dozorce, rozhodně ne jako plnohodnotná pedagogická pomoc, tak ten učitel spoustu energie vyplýtvá na pomoc tomuto dítěti, a tím pádem se ale nemůže věnovat těm nadaným žákům. To by den musel mít čtyřicet, padesát hodin. To jsou takové vzdušné zámky, kdy my s dobrými úmysly směřujeme do pekel.

Dalším způsobem jsem zjistil, že rozdíly mezi jednotlivými školami v oblasti například vyloučených lokalit a tak dále, je to tam formulováno tím způsobem, že za to vlastně může ta škola a díky tomu, že ta škola to nezvládá, tak rodiče jsou nuceni děti dávat do jiných škol. Takhle to ale přece vůbec není. To není vina té školy. Tam je to prostě dáno skladbou toho obyvatelstva. A klobouk dolů před pedagogy, kteří v těchto lokalitách učí, protože ti by si zasloužili dvojnásobek platu kantora z běžných škol, protože oni se opravdu snaží těm dětem věnovat na maximum a je to neuvěřitelně těžká práce.

Pak tady máme rozšíření nabídky digitálních učebních pomůcek včetně ICT techniky, ale stejně tak na rozvoj digitálních dovedností učitelů, dětí, žáků a studentů. SPD rozhodně vždycky podpoří jakékoliv investice jak do pedagogů, tak do ICT technologií. Ale pozor digitalizace není všespásná. My nemůžeme tu strategii zaměřit jenom jedním směrem. Když se to nepovede, ta digitalizace, co budeme dělat s dětmi ze sociálně vyloučených lokalit. Ve své podstatě mluvíme o nějaké rovnosti přístupu ke vzdělání, ale ve své podstatě když se zaměříme na tu digitální technologii a některé děti nebudou mít přístup, tak tu nerovnost vyvoláme.

Další věcí je, jak se na toto budou tvářit rodiče. Jsme v období, kdy nám obrovským kvantem narůstá závislost dětí na digitálních technologiích, na mobilních telefonech, na počítačových hrách a tak dále. Rodiče s tím mají obrovské problémy, jak ty děti od toho odpíchnout. A my jim tyto technologie budeme ještě cpát během výuky? Je to opravdu ten správný směr? Já si myslím, že ne.

Pak tady máme, že dokončíme revize rámcových vzdělávacích programů s důrazem na objem, obsah a aktuálnost. Taky, tleskám, úžasná myšlenka. Všichni pedagogové z praxe naprosto souhlasili, protože my nemáme čas - já stále mluvím jako pedagog, protože je to ještě čerstvé - na upevňování vědomostí. My prost jedeme jak rychlík, abychom to všechno stihli. Takže jsme opravdu byli všichni nadšení, že se to vyškrtá. No jo, ale pak jsme začali zjišťovat, co se bude škrtat a ve výsledku Ohmův zákon, Newtonovy pohybové zákony, vysvětlení, že to je příliš náročné. Kvalifikovaný učitel přesně ví, jaká věková kategorie před ním v těch lavicích sedí a tomu přizpůsobí ten způsob výuky. Když si vezmete takový strom, v mateřské školce víte, že dítě má nakreslit zelenou kouli jako korunu a pak hnědou čárku jako kmen, ale už si povídáme o stromu. Na prvním stupni už můžeme mluvit o tom, že nám vyrábí kyslík, na druhém stupni už o fotosyntéze. Pořád je to ten stejný strom. Takže úplně stejně se dá takhle podat Newtonův zákon, takhle se dá podat Ohmův zákon. Ale nemůžeme bez rozmyslu vyřadit základní učivo. To je úplně stejné, jako kdybyste vyřadili abecedu a teď se začnete učit psát. A pak budeme strašně překvapení, že to nefunguje. Navíc jsem ještě zjistil, že se uvolní nějaké místo vyškrtnutím nešťastných témat a už je tady taková myšlenka, že budeme mít úplně nový předmět environmentální výchova, vzdělávání a osvěta. Tím to místo zase zaplníme. Tato témata, která budou, předpokládám, obsažená v tomto předmětu, už jsou v současnosti obsažena v jiných předmětech: biologie, zeměpis, kde to učí kvalifikované učitelé, kteří vědí, jak to dokázat vysvětlit v kontextu. Pokud uděláme takovýto speciální předmět, ona existuje nějaké aprobace, která se studuje přímo na toto téma. Nevím o tom.

Kdo to bude učit? Dopadne to tak, že bude třídní učitel, bude to jedna hodina, tak tomu třídnímu učiteli se ta hodina dá, aby s tou svojí třídou byl více a bude to nějaké to memorování nějakých naučených pouček, protože ten učitel - samozřejmě to bude třeba tělocvikář, já nevím, matikář - tak prostě po dětech bude chtít, aby se naučili nazpaměť nějakou poučku. Přínos to bude mít veškerý žádný. Já si dokážu představit, že to uvolněné místo bychom spíš měli věnovat opravdu těm základům - co musí dítě umět ze základní školy. Bez ohledu na to, jaké máme století, jaké jsou technologie. Musí se naučit pořádně počítat z hlavy bez toho, že by muselo používat jakoukoliv elektroniku, kde může dojít proud. Musí se prostě naučit psát, musí se naučit číst s porozuměním a to je prostě ten základ. Takže... Obzvlášť v té matematice pokulháváme. Tak ten uvolněný prostor využijme smysluplně, ale ne nějakou environmentální výchovou, podporou Green Dealu atd. Ta aprobovanost není problém jen v tomto směru. Je teď informatika - učila se v 5. ročníku, nyní se bude učit od 4. ročníku. Když jsem učil děti v 5. třídě, tak jsou to ještě takoví šmudlíci, kdy celé pololetí měly problém pochopit, jak se správně zapíná a vypíná počítač a jaký je rozdíl mezi monitorem a počítačem jako takovým. A teď je to posunuté na 4. třídu. Já mám dceru ve 4. třídě, vím jaké to je trdlo. A já si nedokážu představit, že my to takhle posuneme dopředu a že by z toho ty děti něco měly. Za další - součástí výuky v tom 4. ročníku má být programování, binární kód. Proboha, vždyť s tím mají problémy i žáci 2. stupně. Jak to má pochopit čtvrťák. Nehledě na to, že... Aby ta výuka měla nějakou kvalitu, zase, musí to být aprobovaný učitel, který tomu rozumí. Na škole, kde jsem učil, nebyl jediný aprobovaný informatik. Proč? Protože po absolvování toho studia si okamžitě založí IT firmu a vydělává úplně jiné peníze. Takže zase, my stavíme, myšlenka dobrá, ale my to stavíme od střechy. Vždycky se má začít od základů.

Předposlední bod, u kterého bych se chtěl zastavit. Promění se výuka dějin 20. století s důrazem na nedemokratické režimy a společenský extremismus. Prosím vás, 20. století v dějepise se přeci musí učit jako komplexní dějinné období. Dějepis, dějiny to je nějaký souvislý navzájem propojený sled událostí. A my budeme vypíchávat komu se to zrovna bude něco líbit, nelíbit, tak vypíchneme jenom něco? Vždyť to potom při té výuce nebude dávat smysl. A obzvlášť mě zarazilo - společenský extremismus jako dějinné téma. To bylo jaké období? Od kdy do kdy? Společenský extremismus? Nebo to byl nějaký stát nebo něco? Extremismus obecně, špatné chování - to se učí úplně v jiných předmětech. Kdo bude určovat, co je ten společenský extremismus? V dnešní době, kdy cenzura nabírá na síle, za extremismus je považován i jenom odlišný názor. Jenom, že někdo se nebojí říct svůj názor, tak už je dokonce i za to odsouzený. Tak kdo o tom bude rozhodovat? Jsem tady slyšel, že tady máme v plánu nějaký systémový boj s dezinformacemi. On už tady jaksi byl nějaký systém, který systémově bojoval s dezinformacemi a chtěl budovat světlé zítřky. Taky to myslel ten systém dobře. Taky to přeci chtěl dělat pro své občany. Výsledkem byl samizdat. Opravdu tam chceme takovýmto způsobem sklouznout? Já jsem zažil období, kdy ve škole mi bylo něco řečeno, přišel jsem domů, tam jsem se pochlubil, tatínek mi řekl - hele, víš, ony se mají věci trošičku jinak, takhle, takhle, takhle. Ale prosím tě, hlavně to neříkej ve škole, ať nemáš průšvih. Takže do tohohle období se zase chceme vracet? Já tedy rozhodně ne. A jen tak pro informaci. Bylo určité historické období v lidských dějinách, kdy za dezinformaci bylo pokládáno to, že země je kulatá. A lidi byli za to upalováni. Samozřejmě pro vysvětlení, aby zase někdo nenapsal, že tady já vytahuji nějakou dezinformaci, že je v plánu upalování lidí, byl to samozřejmě příměr. Ale jen tak, abyste pochopili, co tím myslím.

No a poslední prioritou je podpora gymnázií a všeobecného vzdělávání. Na jednu stranu říkáme, že čím dál větší počet dětí, která odcházejí na gymnázium, má velmi negativní vliv na kvalitu výuky na klasické základní škole. Jak si tedy tu podporu na těch gymnáziích mám představit? Už teď tam jsou kvalitní kantoři, ale to množství těch dětí se nám navyšuje a my vidíme, že to je špatně pro tu klasickou základní školu. Ale zároveň je chceme podporovat jako rozšiřování? No a rozšiřovat a zaměřovat se na všeobecné vzdělávání v době, kdy továrny marně hledají kvalifikované dělníky? Kdy obyčejný občan začíná mít obrovské problémy sehnat kvalitního řemeslníka, který mu udělá obklady. To přeci je taky špatný směr. Bude sice hezké, že budeme mít maturanty v kancelářích, kteří budou mít úžasné myšlenky, ale jaksi už nebudou mít lidi, kteří jim tam zavedou internet, kteří jim tam zavedou elektriku, kteří zajistí to, aby jim do umyvadla tekla teplá a studená voda. Takže za mě taky špatný směr. Takže toto samozřejmě není jediný důvod, těch důvodů je víc, ale těch důvodů, proč rozhodně nevyslovím podporu vládě, tak ty všechny ostatní důvody už řekli mí předřečníci.

Děkuji.